Pro ty, kteří nečetli předcházející články o mé první návštěvě v Anglii, jen stručné vysvětlení na úvod. Po třech dnech prožitých v Londýně jsme se přesunuli do bydliště našich přátel v Suffolku. A odsud jsme si každý den vyrazili na nějaký výlet do blízkého okolí. Tentokrát jsme měli namířeno do Felixstowe na pobřeží Severního moře. Předpokládám, že málokdo z čtenářů tohoto příspěvku se do těchto míst někdy podíval. A tak vás třeba zaujme moje vyprávění.
Ráno byla obloha zatažená a foukal velmi svěží vítr. Přesto jsme se vydali na cestu, pro jistotu vybaveni deštníky a teplým oblečením. Město Felixstowe leží v Suffolku a je to největší britský kontejnerový přístav. Při pohodové cestě po dálnici jsme zaregistrovali konvoje kamionů, které očividně mířily do stejného místa. Naštěstí nás kamiony nijak neomezovaly, na dálnici bylo dost místa pro všechny. Naším cílem však nebyla návštěva přístavu, který se rozkládá v jižní části města. Felixstowe je zároveň příjemným přímořským letoviskem s možností sportovního vyžití.
V polovině září je již po hlavní sezóně, a tak se nám podařilo zaparkovat auto jen kousek od pobřežní promenády. Náš první pohled suchozemců samozřejmě padl na moře. Na úplně jiné moře, než to, co známe z našich dovolených na jihu. Moře bylo hnědé, zpěněné větrem, vydávající neklidné zvuky. Ostatně podivnou barvu moře můžete vidět na fotografiích. Trochu jsme nechápali, jak by se v takovém moři mohl někdo koupat. Na opuštěné štěrkové pláži nás upoutaly pravidelné dřevěné či kamenné předěly – snad vlnolamy či větrolamy?
Moře a pláž ve Felixstowe.
Mlčenlivými svědky letní sezóny bylo množství barevných miniaturních chatek srovnaných v řadě hned vedle plážové promenády. Chatky slouží k uložení plážového nábytku, k převlékání, k odpočinku v případě nepohody i k přípravě jednoduchých jídel. Podařilo se nám do jedné z nich nahlédnout se svolením majitelky, která právě prováděla posezónní generální úklid. A bylo tomu tak. V jednom rohu byla naskládána lehátka a plážové slunečníky. Vedle mini kuchyňská linka s vařičem a základním nádobím. Pár zahradních židlí a malý stolek. Mini pohovka. Toť vše. Ostatní chatky byly pečlivě zavřené na zámek. A všechny natřené světlými radostnými barvami. Pořízení takové chatky a trvalé umístění u pláže je prý finančně docela náročné.
Barevné miniaturní lemují plážovou promenádu.
Za plážovou promenádou se rozkládal stupňovitý udržovaný park, poskytující dostatek příjemných míst pro odpočinek, ale i zábavu a poučení. Pro dospělé je pro změnu k dispozici golfové hřiště či herna s hracími automaty.
Pohled na část stupňovitého parku, který leží hned u pláže
Místní radnice ( v tomto stylu je postavena řada budov ve městě)
Město Felixstowe má dlouhou a bohatou historii, a to zejména díky své strategické poloze na pobřeží mezi řekami Orwel a Deben. Toto místo v minulosti vždy hrálo důležitou roli při obraně Anglie. Například začátkem 19. století bylo na pobřeží vybudováno sedm obranných Martello věží, z nichž čtyři zůstaly dochovány dodnes. Věže se využívaly jak v době napoleonských válek, tak i během obou světových válek. Dnes slouží k rekreačním účelům.
Celkový pohled na jižní část města
V severní části města u ústí řeky Deven leží Old Felixstowe. Původně stará rybářská vesnice je dnes hlavně centrem jachtařského sportu. Přírodní rezervace rozkládající se v okolí láká k dlouhým vycházkám, které lze spojit s pozorováním ptáků.
Old Felixstowe - na chvíli se krásně vyčasilo
Old Felixstowe - jedna ze zachovaných Martello věží. Dnes zřejmě využívaná k rekreaci.
Old Felixstowe - voda řeky Deben je modrá
Old Felixstowe - kotviště
A najde se tu také také něco pro fanoušky techniky. Přívozem z Old Felixstowe se můžete přepravit na druhý břeh řeky a navštívit „domov radarů“ v Bawseday. V roce 1937 zde vznikla první nasluchací stanice na světě, která byla schopná detekovat nepřátelské síly radiovými vlnami. Více se můžete dozvědět na výstavě s názvem Magické ucho, která vypráví o tom, jak revoluční technologie pomáhala spojencům ve druhé světové válce.
Old Felixstowe - místo občerstvení
Před cestou zpět jsme se posilnili v místní kavárně, kde jsme si kromě kávy dali i výborné sendviče s tuňákem. A místní pivo. Trochu zmateni z přemíry vjemů a hlavně stále hučícího a všudy přítomného větru jsem se rozhodli pobřeží opustit. Na zpáteční cestě se drobně rozpršelo. Bylo to poprvé během našeho pobytu v Anglii. Na počasí jsme měli docela štěstí.