Když jsem si přečetla 7. 11. otázku dne: „Vadí vám po umytí oken šmouhy, které tam zůstanou?“, vzpomněla jsem si hned na básničku, kterou jsem kdysi napsala kolegyni z práce. Bez onoho podnětu bych ji sem nedala, ale myslím, že mezi některé říkanky dobře zapadne.
Přijmi má slova plná úcty
pro zálibu tvou ušlechtilou.
Takových žen, věř, nejsou tucty,
jež okna myjí s myslí čilou.
Co jiným jen zlou je povinností,
toť tobě důvod ku radosti.
Jen málokoho jeho hobby
tak jako tebe, děvče, zdobí.
Přeji ti, ať maj´ drogerie
čistidel věčné zásoby;
do oken déšť ať špínu bije
a ptáci si čistí útroby.
Ať radostí ti oči svítí,
že máš tu denně okno k mytí!
A splín a stresy ať vždy smyje
tvá okenní terapie!
Duben 1984