Hrozně rád jsem poslouchal jeho rozhovory, takových lidí je málo. Znám už jen další dva co to dokáží, ale nebudu je zde jmenovat. Měl byt s výhledem na Olšanské hřbitovy, tak dle jeho slov se jen přesune na protější pozemek, a s ohledem na svůj zdravotní stav s tím zřejmě už dlouho počítal.
Na reportáže se nepřipravuje a sype data, jména a další podrobnosti z hlavy, a to počínaje politickým pozadím a pokračujíc jeho prací jako novináře v Moskvě, kde začínal. Ale co je na něm podstatné, uměl si z těchto informací udělat logický a pravdivý závěr. Na jednu všetečnou novinářskou otázku, kdy nás „Rusko“ napadne, odpověděl:“ Nenapadne, mají rozum. Pro ně je výhodnější s námi spolupracovat a obchodovat. Po té „vaší“ válce by z Evropy zbyla jen holá země, co by s ní dělali?" On nebyl zastánce Putina ani Trumpa, ale dokázal díky hlubokým znalostem vývoje a historie správně pojmenovat problémy. Nemohu zde jmenovat, kudy prošel světem, s kolika státníky se setkal, kolika jazyky se domluvil, ale část z jeho života, kterou strávil v Mitasce musím popsat.
Jako nežádoucí novinář po roce 1968 našel práci v kotelně a úpravně průmyslové vody u výrobce pneumatik. Když jej tehdy omylem pozvali do rádia nebo televize, musel je upozornit, že má všechna média zakázána, a pokud chtějí mít problémy, že rád přijde. Práce v Mitasce byla celkem nenáročná, ale hlavně obsahovala noční směny - tedy mizerné pracovní podmínky, které mu navždy podlomily zdraví. Jeho celoživotní zájem o mezinárodní politiku jej neopustil ani tam a tak se domluvil s místními elektrikáři, a ti mu natáhli na komín anténu, aby se celé noci, což mu vydrželo dodnes, mohl věnovat poslechu všech stanic a WWW stránek včetně Tureckých a Čínských. O tyto informace a jeho náhled se tehdy mohl dělit jen s někým, ale i to byla práce záslužná. Dokázal jako jeden z mála najít nezávislé informace a správně pojmenovat problém.
Jeho novinářská a rozhlasová práce je velmi rozsáhlá, a když si jeho jméno dáte do vyhledavače, a poslechnete si pár reportáží, řekne vám to podstatně více než zde má vzpomínka na rovného chlapa, který celým svým životem a prací ctil novinářské řemeslo. ZDE a ZDE jsou ukázky z reportáží s Martinou Kociánovou, která díky svému rozhledu dokázala vést rozhovor směřující k jádru problému. Jejich rozhovory jsou tak pravdivé, až to mrazí.
Hezký poslech.
