To, že jsem slyšel Ježíška, jsem zde už psal při loňských vánocích. Dnes se s Vámi chci podělit o krátký příběh o tom, co umí prskavka. Stalo se to už velmi dávno a musím začít otázkou.
Také věšíte na vánoční stromeček prskavky? A ještě se vám nestalo, že by prskavka něco zapálila, nebo alespoň propálila? Ne? Tak já vám něco povím. Bylo to takhle o vánocích. Byl den, kterému lidé již odpradávna říkají Štědrý, venku bylo bílo, právě jsme skončili štědrovečerní večeři a tatínek někam zmizel. Když říkám, že tatínek zmizel, mám na mysli, že odešel z kuchyně. To už jsem míval takovou tu pravou nadílkovskou náladu, celý netrpělivý a natěšený. Uši jsem měl napjaté, abych nepropásl zvoneček, který měl oznámit, a také každý rok oznámil, že Ježíšek nás právě navštívil. Už jej slyším a hlasitě to dávám najevo ostatním členům rodiny, to abych jim jako nepřímo řekl, tak už pojďte do pokoje.
Maminka otevírá dveře z kuchyně, procházíme chodbou a otevíráme dveře do pokoje! Očekával jsem, že uvidím, jako každý rok, ozářený stromeček s hořícími svíčkami a několika prskajícími prskavkami. V okamžiku, kdy jsme otevřeli dveře do pokoje , vidím tatínka otočeného zády ke stromečku jak se kochá našim údivem nad tou krásnou vánoční podívanou. Maminka jako první z nás však spatřila, že pod stromečkem na kterém hoří svíčky a prskají prskavky, začíná hořet plamenem papír na jednom z dárků. Duchapřítomně se vrátila do kuchyně, kde vzala jednu z utěrek a touto utěrkou plamen uhasila! Byl to dárek, který Ježíšek přinesl tatínkovi, bylo to jeho nové pyžamo. Tmavý flek, těsně pod kapsičkou, vpředu na levé straně, který ani vypráním nezmizel, tatínkovi i nám dlouho připomínal vánoce, kdy u nás hořelo.
Tento okamžik bohužel zaznamenán není, ale na přiloženém snímku (vím, že velmi nekvalitním) jsou zachyceny právě ty vánoce v roce 1947 zachycené tatínkovým bakelitovým fotoaparátem na svitkový film zn.Fex Superior.
