Lev s bílou hřívou.
To jsou první slova, která mě napadnou při vyslovení jména Luděk Munzar. Tak skvěle se zhostil role Leoše Janáčka ve stejnojmenném filmu, že pro mě zůstal tím lvem s bílou hřívou napořád. Ostatně, i v jeho vizáži a povaze je cosi lvího. Naši kinematografii obohatil o typy odvážných, trochu fanfarónsky chlapských hrdinů.
Snad málokterý člověk se může pochlubit tak širokým spektrem zájmů o adrenalinové sporty, jako Luděk Munzar. Rallye Dakar, automobilové závody, letectví, a to jsem určitě nevyjmenovala všechno. (Pamětníci určitě vzpomínají na jeho zasvěcený komentář k přenosu Rallye Monte Carlo v r. 1987.)
Pro jeho citlivost a vnímavost si jej oblíbil i básník František Hrubín a vzniklo mezi nimi mnohaleté přátelství, na které Luděk Munzar při různých příležitostech rád vzpomínal.
Vytvořil nespočet rolí v Národním divadle, kam nastoupil v roce 1957 a odešel v r. 1990 pro nespokojenost s jeho dalším směřováním. Bylo to chlapské rozhodnutí, a díky tomu se mohl věnovat jiným zajímavým projektům, režii, spolu s manželkou Janou jezdili po republice s vlastními pořady, a pro Čt vytvořil dle mého názoru nezapomenutelné dokumentární pořady o krásách naší země. Ať u ž je to série „ Zpět k pramenům,“, nebo „ Paměť stromů“, ze které je tato ukázka.
Většinu života prožil s manželkou Janou Hlaváčovou. Oba si rádi zazpívali, a já si velmi ráda pouštím jejich společné nahrávky. Jsou čisté, prosté, vřelé, a je v nich úžasný soulad, který zřejmě prožívali i v osobním životě. Tato nahrávka je ze hry „Naši furianti“
Mojí srdeční záležitostí je jeho role Jakuba Cirkla ze seriálu Jaroslava Dietla „Synové a dcery Jakuba Skláře". Vytvořil zde postavu poctivého rovného chlapa, který umí vzít za práci, postarat se o svoji rodinu a žít v souladu se svými zásadami. Právě dnes se mi vybavila závěrečná scéna z tohoto seriálu, kdy stařičký Jakub Cirkl, vyrovnaný s životem, vyrovnaný se světem, přichází naposledy na „svoji huť a jako ten, který dokončil svoji práci, odchází na věčnost.
Stejně tak i Luděk Munzar dnes v ranních hodinách po vykonané práci přešel na druhou stranu, aby se setkal s kamarádem Františkem Hrubínem a se všemi těmi starými bardy českého divadla.
