Kdo budete chtít, nakoukněte se mnou do několika vesniček, do jejich přítomnosti i minulosti. Čtvrteční den jsem svoje cestování kombinovala - auto k přesunu a chůzi po vesničkách.
Jako první jsem zajela do obce Kozly, okres Louny. Tolikrát jsem jela po hlavní silnici okolo, ale vnitřek vesnice jsem neviděla. Kozly mají v současnosti 137 obyvatel. Zaparkovala jsem u kostela sv. Martina, který se vypíná uprostřed vsi. Kostel je udržovaný, slouží se tu i mše. Původně gotický sloh doznal barokní úpravy z roku 1717. Naproti němu je socha sv. Jana Nepomuckého z konce 18. století. Je tu i zahradnictví a nově opravený motel, obojí u hlavního tahu na Louny, což jim zřejmě zaručuje prosperitu.
Poté jsem zamířila do vesničky zvané Žichov, která již leží v okrese Teplice a spadá pod obec Měrunice. Starobylý Žichov má kořeny hluboko v minulosti, první písemné zmínky jsou z roku 1239. Žichov spadal od roku 1642 pod lobkowické panství. Byla to typicky zemědělská osada a svůj zemědělský svéráz si uchovává do dneška. Po roce 1938 potkal Žichov stejný osud, jako ostatní obce v této oblasti. Celá oblast byla připojena k německé říši, jejíž součástí zůstala do konce 2. světové války. Pak odsun, pokles obyvatel, dnes tu převážně sídlí starší, či opravené domy slouží jako rekreační.
Z Žichova jsem zamířila do Měrunic. První zmínky o Měrunicích pocházejí z 12. století, kdy obec patřila k teplickému klášteru zasvěcenému Janu Křtiteli, jehož zakladatelkou byla královna Judita, manželka krále Vladislava I. Po vystřídání několika majitelů panství patřily Měrunice od 16. století pod bílinskou větev rodu Lobkowiců. Byl to kraj ovocnářů a těžily se zde i granáty. Dokonce se zde začalo i dolovat uhlí. Stav obyvatel kolem 1000, ale po odsunu Němců je zde trvale žijících obyvatel přibližně 250. Po roce 1989 dochází k likvidaci státního statku. Půda se vracela restituentům. Obec se vyznačuje zemědělským charakterem. Je dobře udržovaná a působí upraveným dojmem.
Jako poslední zastávku jsem ještě zvolila vesničku Mirošovice. Zámek, který byl vystavěn v renezančním duchu kolem roku 1550, v 17. století doznal barokní přestavby - v majetku Lobkowiců. Opět říkám bohužel, po 2.světové válce byl zámek znárodněn a využíván jako státní statek. Přestože byl zámek vyhlášen v roce 1964 kulturní památkou, nebyl vůbec udržován a je tak zchátralý, že je jen otázkou času, kdy spadne celý. Ve vesnici je ještě kaple sv.Vavřince a ta je moc pěkná.
Takže, jaké byly priority padesátých let ? Dnes nejsou prostředky, aby takto zchátralé objekty ožily, jsou to smutní svědkové nedávné doby znárodnění a zpustošení. Nedozírné škody, a když k nám zavítají Němci, pamětníků je málo, spíše už jejich potomci, jsou z toho smutní, ale mají radost z každého malého zlepšení, neboť to byl kdysi i jejich domov.
