V práci jsem měla na starosti zajišťování účasti naší firmy na tuzemských i zahraničních veletrzích a na místě pak dohled nad výstavbou stánku.
V roce 1995 jsme stavěli stánek v Mnichově. Montéři tehdy při práci hodně používali tzv. tavné pistole. U nás byly tehdy k dostání jen takové menší typy, které byly při celodenním použití při montáži velice poruchové. Němečtí montéři u sousedního stánku měli pistole velké, bytelné; byla s nimi o hodně jednodušší práce a hlavně dokázaly být v provozu celý den. Slíbila jsem „svým“ montérům, že do nejbližší výstavy tyto lepší nástroje také obstarám.
Od německých montérů jsem zjistila název firmy, která nástroje vyráběla a kontakt do Hamburku, kde firma sídlila.
Ihned po návratu z montáže jsem volala do Hamburku. Ochotná paní vyslechla moje přání a sdělila mi, že pro střední Evropu mají pobočku ve Vídni.
Volala jsem do Vídně. Ochotná paní si také poslechla, co potřebuji a ….sdělila mi, že pobočku pro Českou republiku mají v Olomouci.
Volala jsem do Olomouce. Další ochotná paní mě vyslechla a… sdělila mi, že pro Čechy mají pobočku v Praze. To bylo fajn, Praha byla nejblíž k sídlu naší firmy.
Volala jsem do Prahy. Trochu s obavou, jestli je to konečně to pravé místo, kde nástroj seženu. Měla jsem štěstí, bylo. Protože jsem si už začala trochu připadat jako v té pohádce O kohoutkovi a slepičce…
Příslušný technik slíbil, že do naší firmy přijede a nástroje předvede. V domluvený den opravdu přijel, dojednali jsme obchodní záležitosti. Technik se pak trochu rozpovídal, že to u nás v okolí trochu zná, že v nedaleké obci chodil kdysi do školky a do první třídy, než se s rodiči odstěhovali do Prahy. To mě zaujalo, protože do stejné obce chodil do školy i můj manžel. Zeptala jsem se tedy technika, jestli si pamatuje některé spolužáky a kamarády. Jmenoval jich několik a mezi nimi i manžela! Doma jsem to manželovi hned vyprávěla a ten si na dávného kamaráda také vzpomněl.
Tak jsem vlastně nevědomky a bez jakéhokoliv úmyslu našla manželova kamaráda z dětství, s kterým se neviděli téměř 40 let. Přes Mnichov, Hamburk, Vídeň, Olomouc a Prahu. Než manžel zemřel, ještě se několikrát sešli.
Svět opravdu není velký.
