Když slzy stékají
do plátků růžových,
prach loňský smáčejí
ve stopách bolestných.
A cesty ztrátové,
co časem se neřídí,
naděje zbloudilé,
co družkám svým závidí.
Uličky klikaté,
co neví kudy dál,
ten, kdo se vyzná v nich,
ten svůj boj neprohrál.