Jestliže někomu vadilo, že jeho partnerka doma stále uklízí, časem zjistí, že jeho nová partnerka uklízí ještě častěji. Ano, lidé si vybírají stále stejné typy partnerů. Je to velmi častý jev.
Pokud měl někdo v životě více dlouhodobějších vztahů a otočí se za nimi, často dojde k zjištění, které ho samotného překvapí. A sice, že protějšky, které si vybíral, měly hodně společného.
Příkladem je třiasedmdesátiletý Petr, který se nedávno sešel s kamarády a vzpomínali na staré lásky.
„Uvědomil jsem si, že jsem si celý život vybíral velmi podobný typ žen. Vzhledově i povahově. Všechny byly trošku dominantní, takové ty typy, které za vás vše zařídí, ale očekávají, že nebudete remcat. Já sice remcal, ale jen trochu, protože mi to vlastně vyhovovalo. A pak mi to vyhovovat přestalo. A pak to začalo zase znovu,“ vypráví.
Kamarádi mu se smíchem říkají, že z něj měli celý život trochu legraci. V práci byl totiž Petr uznávaný, na vysoké pozici a vše vždy bylo, tak jak řekl. Doma se ale měnil a bylo to znát, když se svou první ženou často zvali společnost na svou zahradu. „Pamatuješ, jak Jana vždy vše zorganizovala, nakoupila jídlo, upravila zahradu, všem nám přesně řekla, kam si máme sednout a co musíme sníst. Tebe neustále posílala pro to či ono a když jsi nekmital dostatečně rychle, obracela oči v sloup,“ říkají mu kamarádi. A pak dodávají historky, že úplně stejně se chovala i jeho druhá žena, i jeho další, třetí partnerka, se kterou se seznámil až po padesátce. „Ta poslední byla už vysloveně semetrika, jenže mě to z nějakého záhadného důvodu nevadilo. Možná jsem nechtěl být sám, možná mi vyhovovalo, že někdo řídí život za mě. Naštěstí mi řekla, že jsem líný a že chce strávit stáří s někým akčnějším a opustila mě,“ dodává Petr.
Existuje mnoho teorií podle čeho si lidé vybírají partnery. Někteří psychologové se přiklánějí k názoru, že podle svých matek či otců, jiní naopak říkají, že lidé hledají přesný opak toho, co viděli doma. Ovšem, pak za mnoho let zjistí, že to opak nebyl, že to bylo to samé.
„Vztahy si vybíráme podle určitých klíčů, ale ty se v průběhu života mění. Lidé mají tendenci vybírat si partnery ne podle rodiče opačného pohlaví, jak tvrdil Freud, ale spíše podle rodiče, se kterým měli větší problémy,“ uvedl psycholog Jeroným Klimeš, autor knihy Partneři a rozchody. Jako příklad uvádí situaci, když si třeba kluk nerozuměl s mámou a často se s ní hádal. Po čase zjistí, že jeho partnerka se chová velmi podobně jako jeho matka, že mu leze na nervy kvůli přesně stejných věcí.
Nemusí však jít jen o rodiče, podobným příkladem mohou být prarodiče, pokud s nimi člověk vyrůstal, sourozenci či jiný blízká osoba. „Zjistila jsem, že se mi vždy líbili kluci podobní mému bratrovi. Tak trochu frajírci, kteří přišli domů, práskli taškou se špinavým oblečením z volejbalu a čekali, že jim až k televizi přinesu večeři. Kamarádky mi říkaly, že jsem blázen, že je tak obskakuju. Jenže přesně tak se doma choval můj brácha, tak mně to asi připadalo normální. Navíc se mi vždy líbil, byl pro mě typem chlapa, jakého bych chtěla. Co na tom, že je dvakrát rozvedený a jeho vztahový život stojí za houby,“ vypráví osmapadesátiletá Irena.
Americký psycholog David Perret tvrdí, že při podvědomém výběru partnera hraje roli nejen to, jak se chovali naši rodiče, ale i to, jak vypadali. Tvrdí, že nás přitahují lidé, kteří jsou podobní našim rodičům, tedy, že vypadají jako vypadali naši rodiče v době, kdy jsme se jim narodili. Možná nejeden člověk zjistí, že dívka, která se mu velmi líbí, je velmi podobná jeho mamince, když byla v jejím věku. Psycholog dal lidem fotografie různých cizích lidí a měli hodnotit, jak jim připadají atraktivní. Pak je porovnával s fotkami jejich rodičů v mládí. „Velmi často se ukázalo, že se mužům líbí ženy, které jsou podobné jejich matkám v době jejich narození. A fungovalo to i opačně,“ uvedl David Perret.
Každopádně psychologové tvrdí, že není na škodu se čas od času zamyslet, proč nám jeden, dva, či více vztahů nevyšlo. Zkusit bývalé partnery či partnerky porovnat. „Může to být poučení do dalších vztahů,“ uvedl Jeroným Klimeš.
Čím je člověk starší, tím více možností k takovému srovnávání a přemýšlení má. Je to důležité zejména pro případy, kdy starší člověk hledá nový vztah, kdy ví, že nechce žít sám, přestože je mu padesát, šedesát, sedmdesát, osmdesát. Protože ve vyšším věku už by se neměl vrhat do vztahů předem odsouzených k zániku. To, co se dá snést ve třiceti, kdy je člověk bláznivě zamilovaný, není dobré si pouštět do života v šedesáti. To je totiž věk, kdy si do něj člověk má pouštět už jen lidi a situace příjemné.