Babičkou je teprve dva a půl roku, takže do divadla zatím svého malého vnoučka Viktora nevodí. „Ještě hodinu a pak už mám volno,“ řekla mi upřímně do telefonu, a když jsem to na ni před publikem „práskla“, smály se všechny přítomné babičky, Zlatu nevyjímaje.
Prvním tématem bylo překročení věkové hranice, která je aktuální právě pro náš portál. Narozeninová oslava byla velkolepá, a protože jsem stejné tváře viděla na Zlatčiných padesátinách i na její svatbě s Petrem Štěpánkem, stočil se náš rozhovor na přátelství.
„Na ty opravdové, skalní, by mi asi stačily prsty na obou rukou, ale když se k nim přidají jejich rodiny a děti a dnes už mnohdy i vnuci, a k tomu ještě pár dalších lidiček, kteří mě mají rádi, tak jsem nakonec měla na té oslavě asi devadesát hostů,“ přiznala Zlata. A já se přiznávám s křížkem po funuse, že jsem se jí zapomněla zeptat, který dárek ji nejvíc překvapil a ze kterého měla největší radost. Zjistím to dodatečně…
Velkým tématem je pro Zlatu cestování. Touha poznávat cizí země a jejich obyvatele ji provází od dětství, ale teprve v posledních letech a hlavně se svým posledním manželem si to užívají do sytosti. Na otázku, jak probíhá jejich výběr, jestli si sednou ke stolu a rejdí prstem po mapě, kam pojedou, odpověděla:
„To vůbec ne! Ze všeho nejdřív si sedneme s našimi diáři v ruce a musíme dát dohromady společný volný termín. To je ze všeho nejtěžší. Teprve podle období, na kterém se shodneme, naplánujeme destinaci. A vzhledem k mojí vytíženosti třeba v Růžovce, ve které hraju už neuvěřitelných třináct let, musíme plánovat s velkým předstihem, aby se podle toho mohl přizpůsobit i scénář. Takže když se z něho na nějaký čas vytratíme, tak to jsme právě někde na cestách“.
Poslední velkou výpravou oblíbeného manželského páru za poznáním byla cesta do Indie. Po ne příliš pozitivním vyprávění o zážitcích v této propastně rozdílné zemi padly z publika další otázky, na strach z tropických nemocí a na to, co konkrétně tato cesta Zlatě dala.
„Ještě větší nadhled a pokoru. A pocit štěstí, že žiju tam, kde žiju… Samozřejmě jsme se nechali očkovat proti tyfu a žloutence, ale pouliční nabídku místní gastronomie jsme si raději odepřeli. Jedli jsme jen v hotelu nebo v restauraci.Ta bída, špína a chudoba všude kolem byla frustrující… A na druhé straně nádherné paláce a bohatství… myslím, že bych se do Indie znovu vrátit nechtěla.“
Nejoblíbenější destinací, kterou navštěvuje Zlata s Petrem nejraději a do níž se stále vrací, je jižní Francie. Kraj Provence, jeho lidé, víno a domácí lahůdky…
Náš rozhovor pokračoval ve velmi uvolněné a vstřícné atmosféře.
Zlatka se rozpovídala o Barunce a Péťovi, svých dvou dospělých dětech, které jí dělají radost, o mamince s tvrdým kořínkem, zavzpomínala na rodné Klecany a na tatínka cukráře.
Připomněly jsme si spolu Zlatčinu první velkou roli ve filmové adaptaci Páralova románu Mladý muž a bílá velryba z roku 1978, televizní Hříchy pátera Knoxe a její druhé těhotenství, které zabránilo režisérovi Dušanu Kleinovi v natáčení nové série, porovnaly jsme seriály z nemocničního prostředí – Sanitku a Ordinaci v růžové zahradě, a nechyběla ani zmínka o často reprízovaném filmu Viktora Polesného Milenci a vrazi, za který byla Zlata Adamovská v roli Zity Gráfové nominovaná na Českého lva…
Mimochodem – tady se přiznala divačka Zuzka Pivcová, že jako začínající herečku Zlatu moc nemusela, že v Sanitce víc fandila Evě Hudečkové, tehdy snad ještě Trejtnarové, ale teď už rozhodně patří mezi její oblíbené herečky. Zejména poté, co jsme se všichni společně „zasekli“ (byli mezi námi i tři muži!!) u nejnovějšího Zlatčina filmu „Ženy v běhu“, který v současné době láme rekordy úspěšnosti v českých kinech…
A došlo i na bulvár, který Zlata bere s obzvlášť velkým nadhledem:
„Když jsme s Petrem ještě spolu nic neměli, tak nás pořád dávali dohromady, a teď, když jsme manželé, tak nás v jednom kuse rozvádějí,“ bilancovala se smíchem současný stav informací v bulvárních plátcích.
Zlatku čekal ještě odpoledne dabing a večer měla představení, ale zůstala i chvíli po besedě s divačkami, které s ní chtěly osobně prohodit pár slov. A měla radost z krásné kytice, kterou jí předal pan šéfredaktor.
Zlata Adamovská opět dokázala, že je báječná ženská, která si na nic nehraje. Přestože je tak skvělá herečka…
Pro všechny, kdo u toho nemohli být, zaznamenala
HŠ