Včerejší sobotní ráno bylo jako vymalované. Sice jsem si moc přála, aby zapršelo, ale nespadla ani kapka. Tak jsem se z domu nenápadně vytratila se svou věrnou psí družkou a vydala se směr Hostomice, Husův vrch.
Husův vrch je typický kuželovitý kopec Českého středohoří, 5 km severovýchodně od Bíliny na okraji Hostomic, V roce 1989 byl Husův vrch vyhlášen přírodní památkou k ochraně flory, zejména kvůli bohatému výskytu hlaváčku jarního. Kopec je dobře přístupný, není náročný, pokud se jde po šlapané stezce. Abychom si procházku prodlouižily, vydaly jsme se směr Úpoř, u vodárny jsem se stočila na vrch, který se nazývá " Na Bídě". Na něj navazují pole a louky. Vydala jsem se přes tuto lokalitu, směr Husův vrch. Došla jsem k nějakému zarostlému lesu, žádná cesta, tak jsem se odhodlala jít z prudkého zarostlého svahu. Psa jsem musela pustit, protože bych za ním jela jako namydlený blesk.. Zdárně jsem se vyhoupla někde na hlavní silnici, jehličí a zeminu jsem snad měla i za ušima. Hlavně, že Husův vrch už se před námi rýsoval.
Když jsem tam ucabrtaná došla, už jsem jen žasla. Jižní svah je pokryt oslnivě žlutým hlaváčkem, tedy těch hlaváčků bylo! Mystinka byla jako obvykle moc hodná, jen nesmí vidět, že se někde něco šustne, to mám pak poplach. A já fotila a plazila se a fotila. A tak jsem se plazila až na vrcholek, kde jsme se uvelebily a měly jsme obě velkou žízeň. Na vrcholku byl tatínek s dvěma dcerkami. Mě polilo horko, asi na mě musel být pohled, jak ležím na břiše, pak popolezu a zase fotím. Až jsem se v duchu řehtala. Asi často takhle bláznivou seniorku nevidí. Rodič s dětmi po chvíli odešel a celý vrchol byl náš. A to už slunce docela pálilo, tak jsem se vydala pomalu k domovu.
Odpoledne jsem byla tak zmožená, že jsem relaxovala na lehátku na zahradě a nic jsem už neudělala. Pak jsme rožnili a mně opravdu vytrávilo. Krásný den to byl a těmi hlaváčky se zajdu opět pokochat, mají ještě hodně poupat. Věřte, že příroda léčí.
Jaro budiž pochváleno!