V sedmdesátých letech jsme s dubskou kapelou hrávali velice často a absolvovali i pár festivalů dechovek. Hody ve Štěpánově bývaly příležitostí k jedné takové přehlídce a už dlouho dopředu se zkoušel repertoár pro toto vystoupení. Dirigent vždycky kromě klasických polek a valčíků zařadil i nějaké koncertní kusy, jako třeba Vzpomínka na Zbiroh, Monthyho čardáš, Vjezd gladiátorů, Básník a sedlák, Granada a podobné lahůdky. Některé byly nad síly vesnických muzikantů, a proto nám obvykle vypomáhalo i několik profesionálních hudebníků z divadla a filharmonie. Ti ovšem nechodili do všech zkoušek, byli schopni zahrát cokoliv i bez přípravy. Zato my ostatní jsme se trápívali, a znovu a znovu přehrávali pár taktů, než byl kapelník spokojen.
A tak kterási zkouška už byla tak dlouhá, až někteří z nás dostali hlad. Protože se hrálo v hospodě, svačina či skromná večeře se tu dala pořídit. Když dirigent konečně vyhlásil pauzu, část orchestru se vydala ze sálu do výčepu. Vraceli jsme se po chvíli, ten s klobásou nebo párkem, jiný s tlačenkou, nebo aspoň se slanými tyčinkami.
Oťa Morávek přichází jen s pivem, zato rozesmátý od ucha k uchu, a posílá ostatní podívat se na černou tabuli za výčepem. Tak jdeme a čteme nabídku:
OSTRAVSKÁ KLOBÁSA 7,-
SPIŠSKÝ PÁREK 5,40
TVARŮŽKY S PAPRIKOU 3,60
TLAČENKA S CIBULÍ 5,70
HRUŠKA 22,60
Někteří pochopili, jiným je napovězeno, někteří pojedli, jiní jen popili, zato všichni se řehtají vtipu hostinské, která na nabídkovou tabuli napsala i dluh Lojzka Hrušky, jehož tak vybízí k respektování přísloví
BEZ PENĚZ DO HOSPODY NELEZ !