Zakrslé formy banánovníku mohou při správné péči dorůst během několika málo let do výšky dvou až dvou a půl metru. Jejich přírůstky činí za jedno vegetační období nejméně 50 cm. Druhy banánovníků rostoucí ve volné přírodě jsou však mnohem vyšší.
Banánovník zakrslý (Musa acuminata)
Banánovníky jsou vytrvalé jednoděložné rostliny, jejichž původní domovinou jsou Střední a Jižní Amerika a jihovýchodní Asie. Do oblastí kolem Středozemního moře je přivezly římské legie. Rostlina byla pojmenována podle lékaře Octaviana Augusta Antonia Musy. Pro své sladké plody jsou dnes pěstovány prakticky ve všech tropických oblastech světa. K jejich největším producentům patří Brazílie, Indie, Indonésie, Ekvádor, Thajsko, Honduras, Kolumbie, Kostarika, Filipíny nebo Venezuela. Trsy maličkých banánů se občas mohou pochlubit i pěstitelé, kteří vlastní skleník. Okrasné banánovníky se pěstují kvůli velkým listům, které mohou být až jeden metr dlouhé a 30 až 40 cm široké. Velké protáhlé žebrovitě rýhované listy s modravým ojíněním vyrůstají na nepravém kmenu, který tvoří navzájem se obepínající listové pochvy. Spodní listy postupně odumírají a jejich zbytky kmen zpevňují. Zajímavých květů se dočkáme jen výjimečně, krátce poté však rostlina hyne.
Ideální do zimní zahrady
Banánovníku se nejlépe daří na teplém místě, kde je hodně světla, polední úpal mu však nesvědčí. V létě ho musíme vydatně zalévat (alespoň dvakrát týdně) a pravidelně přihnojovat, nejlépe tekutým hnojivem pro zelené pokojové rostliny. V zimě naopak zálivku notně omezíme a přihnojujeme jen jednou měsíčně. V žádném případě nezaléváme do misky, protože kořeny nesmí zůstávat ve vodě. Někdy musíme rostlině pomoci i umělým osvětlením. Banánovník zakrslý přezimuje nejraději při teplotě okolo 10 °C nebo mírně vyšší, ostatní druhy však mohou mít požadavky zcela odlišné. Zmíněným nárokům nejlépe vyhovuje zimní zahrada nejen proto, že banánovník vyžaduje vysokou vzdušnou vlhkost, ale také proto, že kolem sebe musí mít dostatek prostoru. Chceme-li banánovník umístit během léta na zahrádku, vyberme pro něj místo chráněné před prudkým sluníčkem a větrem. Přímé sluneční paprsky by velmi křehké listy mohly spálit a silnější vítr by je mohl potrhat.
Přihnojujeme, přesazujeme, množíme
Prakticky všechny banánovníky potřebují lehký výživný humózní substrát s pH okolo 6 (zeminu můžeme doplnit jílem). Nejvhodnějším obdobím k přesazování je časné jaro, v případě potřeby se dají přesazovat i v mezidobí, např. když hrozí převržení květináče nebo jej kořeny prorostou a začínají vylézat na povrch. Dáváme přitom pozor na poměrně velký podzemní oddenek, který potřebuje odspodu dostatek prostoru. Pokud se nám rostlina příliš vytáhne a nemůže se vejít do bytu, lze ji odspodu uříznout a počkat, až vyrostou nové výhonky. Většinou se ponechává pouze jeden nejsilnější, zbylé se odstraňují. Starší rostliny vytvářejí po 4 až 5 letech na své bázi odnože. To je signál, že mateřská rostlina odumírá.
Vyjmeme ji z květináče a odnože i s částí kořenů oddělíme. Jak mateřskou rostlinu (pokud je ještě v dobré kondici), tak odnože můžeme zasadit samostatně. Odnože opatrně očistíme a přistřihneme kořeny. Na dno květináče dáme 5 až 10 cm drenáže z malých kamínků či keramzitu. Na ni nasypeme stejné množství substrátu. Kořeny opatrně ale pevně vmáčkneme do zeminy, kterou přihrneme jen tak vysoko, jak tomu bylo původně, jinak by rostlina mohla uhnívat. Sazenice důkladně zalijeme a udržujeme při stejné teplotě a vlhkosti.
Trpasličí banánovníky se množí vegetativně, pomocí řízků. Okrasné banánovníky se množí semeny, které se dají sehnat v obchodech. Při nákupu si dávejme dobrý pozor na datum a vybírejme ta nejmladší, protože doba klíčivosti je poměrně krátká. Semena namočíme na dva dny do vlažné vody, a poté mělce vysejeme do rašelinného substrátu, kde zhruba do měsíce vyklíčí. Pro udržení stálé teploty (21 až 27 °C) je dobré použít plastikový pařníček či sazební misku přikrýt tabulkou skla. Existují i odrůdy s červeným listem a na trhu se objevuje i nový zimuvzdorný banánovník, který vydrží i silnější mrazy, při nichž sice přijde o listy, ale na jaře znovu obrazí. U takovéhoto kultivaru se na zimu doporučuje hlavní stvol obalit nebo celou rostlinu přenést na chráněné místo, jakým může být např. stodola či garáž.
Ozdoba na několik let
Při dodržování výše uvedených pěstitelských zásad a pravidelného odstraňování zvadlých a poškozených listů vydrží banánovník zdobit naše obydlí několik let. Pokud se objeví choroby či škůdci, je dobré nejprve zvážit, zda se s nimi pustit do boje, nebo si raději vysadit nové rostliny (odnoží se většinou tvoří hodně a musíme je i tak odstraňovat). Žloutnutí a nadměrné opadávání listů v zimním období bývá následkem přílišné zálivky, která může být i příčinou napadení houbovitými chorobami. Pokud okraje listů hnědnou nebo se na nich vyskytují suché skvrny, jedná se naopak o nedostatek vody. Zvýšíme proto zálivku a současně také vzdušnou vlhkost. Neroste-li banánovník dostatečně rychle, na vině je nedostatek živin. Rostlinu přesadíme do čerstvé zeminy se startovacím hnojivem.
Růst ještě podpoříme sestřihnutím vrchních výhonků. Hnilobné skvrny na listech signalizují příliš nízkou teplotu a současně příliš hojnou zálivku. Pomoc je snadná, stačí méně zalévat. Ze škůdců se nejčastěji setkáme se sviluškami, které se objevují v příliš teplém prostředí, a s červci. Ti se poznají podle bílých chomáčků, v nichž jsou ukryti, a které proto po rozmáčknutí barví červeně. Najdeme je většinou na spodní straně listů zejména podél hlavního nervu nebo v listových pochvách. Nejlépe odstraníme jednotlivé škůdce mechanicky pomocí smotku vaty namočeného v lihu. Při masivnějším výskytu použijeme chemické prostředky (které ale nemusí všechny dobře chráněné červce zahubit), nebo starou napadenou rostlinu vyhodíme a namnožíme si nové.
