Mladým lidem naopak připadá naprosto normální snímky počítačově upravovat, vylepšovat k naprosté dokonalosti. Je to jeden z čím dál více viditelných rozdílů v tom, jak svět vnímá starší a mladá generace.
„Připadá mi to naprosto nepochopitelné, ale moje vnučka si každou svou fotku, kterou dává na sociální sítě, upraví. Zvětšuje si tam rty, oči, má tam i nějaký jiný nos. Vypadá jinak, než ve skutečnosti. Ptám se jí, jaký to má smysl snažit se být ve virtuálním prostoru někým jiným, ale ona se směje a říká, že to je normální. Pak jsem potkala jednu velmi známou českou modelku, kterou znám z časopisů a z internetu. Ona taky vypadala jinak než na fotkách. Byla to hezká ženská, ale s ne úplně dokonalou pletí a zdálo se mi, že i rty mívá na fotkách přifouknuté. Řekněte mi, co to má za smysl?“ diví se dvaasedmdesátiletá Alena. Podobný názor má řada jejích vrstevnic. Projevuje se to velmi často v diskusích k článkům o módě, o kráse, kdy dámy velmi kriticky hodnotí snímky modelek. Často zní věty: Nemůžete tam dávat fotky reálných žen? Co to je za barbínu? Tahle ženská určitě v životě nepracovala, jen se válela a starala o sebe. Určitě má vyhlazené vrásky a botox...
Na jedné straně je to poněkud pokrytecký přístup. Co je to reálná žena? Existuje nějaké pravidlo, jak by takzvaně reálná žena měla vypadat? No to by snad ani nikdo nechtěl. Naprostá většina žen přece, pokud se fotografuje, chce vypadat hezky. Nalíčí se, upraví se. Ty, které se nelíčí, se aspoň přičísnou, kouknou předem do zrcadla, jestli nejsou rozcuchané. Tvářit se, že je normální nechat se vyfotit na portrét jen tak cestou ze sběru hub s roštím ve vlasech, je opravdu trošku směšné. Snímky, které ilustrují články o módě, zdraví a stylu, mají být hezké. Slouží k tomu, aby se dámy inspirovaly, pobavily, podívaly na to, jak je možné se obléknout, učesat. Asi by se žádná nechtěla dívat na zástup unavených rozcuchaných obézních žen, které někdo někde náhodou vyfotil a u toho číst článek o tom, jak zdravě jíst. Modelky přece byly vždy od toho, aby prezentovaly krásu, dokonalost, aby inspirovaly.
Na druhé straně je toto razantní odmítání umělé krásy sympatické. Je to ukázka, že starší generace tolik nepodléhá trendům, jako současní mladí lidé. Ti přijali za naprosto normální fakt, že člověk nyní na fotkách vypadá jinak než ve skutečnosti, že je běžné přišívat si vlasy a řasy, aby byly hustější, píchat si do rtů různé látky, aby byly plnější a podstupovat řadu dalších podobných zákroků, které mnohých starším lidem připadají nepochopitelné, zbytečné. Je to sympatické, protože to svědčí o tom, že starší generace nepodléhá době, ve které si mnozí lidé hrají na někoho jiného, než kým ve skutečnosti jsou.
Je to ovšem také ukázka toho, jak rozdílné vnímání světa mají senioři a mladí lidé.
„Rozlišování mezi virtuálním a reálným světem je doména nás dospělých,“ vysvětluje Zuzana Pavelcová z Re-life institutu, který se mimo jiné zabývá problematikou nadužívání internetu a sociálních sítí. A pokračuje: „My dospělí jsme se narodili do světa, který nebyl online a proto máme tendenci chápat virtuální svět jako jakýsi přívažek toho skutečného. Dnešní děti a teenageři to tak nemají. Dá se říct, že jim oba světy splývají v jeden.“
Říká, že lidé se prezentují na sociálních sítích tak, jak chtějí, aby je vnímalo okolí a zároveň tak, jak vnímají sami sebe. „Nezapomínejme, že svět sociálních sítí je svět krásných a úspěšných a to samozřejmě ovlivňuje náš pocit ze sebe samých,“ podotýká. A přesně v tom spočívá rozdíl vnímání krásy, dokonalosti, upravování reality. Lidé, kterým je nyní šedesát a více, nevyrůstali ve světě internetu. Oni žili jen reálný život, ne současně život virtuální. Ba co víc, mnozí z nich v dětství a v mládí nebyli obklopeni časopisy s krásnými modelkami a snímky, na kterých jsou všichni dokonalí a usměvaví. Současní mladí lidé jsou však dokonalostí obklopeni od narození a tudíž není nic divného na tom, že dělají vše proto, aby také sami dokonale vypadali. Modelka, která je na snímku tak krásná, že je na první pohled jasné, že je počítačově upravená, jim připadá normální, taková, jaká má podle nich modelka být.
Vlastně jde o naprosto přirozené neporozumění, které pramení z života v různých dobách. Kdo se na něj dokáže podívat z této stránky, je vítěz, protože všechnu tu virtuální dokonalosti umí hodnotit s nadhledem a humorem. Koho ovšem rozčílí každá fotka krásné ženy a začne zkoumat, jak asi velké množství botoxu za tu takzvanou krásu může, tomu se nebude dobře žít v žádné době. A neuleví se mu, ani když bude psát další a další komentáře plné zášti a nenávisti.