Galerie Josefa Sudka v Praze hostí první komorní výstavu autorských originálů fotografií cestovatele, etnografa, botanika, spisovatele a novináře Alberta Vojtěcha Friče (1882-1944). Expozici připravilo Uměleckoprůmyslové muzeum a potrvá do 6. ledna.
Fričův život a jeho dílo byly popsány na více místech, byly mu věnovány samostatné publikace, výstavy i filmové dokumenty. V letech 1901 až 1929 sedmkrát navštívil Jižní Ameriku, kde se věnoval studiu a sběru exotických rostlin. Poprvé se tam vydal jako osmnáctiletý. Jeho zájem se stále více obracel i k domorodému obyvatelstvu, jeho jazykům, zvykům a mytologii.
Zvláštní pozornost věnoval Frič nepřístupným a málo obydleným územím v srdci Jižní Ameriky, ovšem jeho cesty ho zavedly i do Brazílie, Paraguaye, Bolívie, Argentiny a Uruguaye. Klíčová byla jeho druhá jihoamerická cesta v roce 1905, kdy zkoumal povodí řeky Paraguay a delší dobu žil u kmene Čamakoko-Iširů. Tam se také zamiloval do indiánské dívky Lorai, matky jeho dcery Herminy Ferreira Fric. Sdílel s indiány jejich životní styl, studoval domorodé jazyky a shromažďoval unikátní doklady jejich hmotné kultury. Ze své třetí cesty si přivezl z Ameriky do Prahy Čerwuiše, indiána z kmene Čamakoko, jehož pobyt v Praze (1908-1909) inspiroval Jaroslava Haška k sepsání povídky Indián a pražská policie.
Do Prahy posílal Frič bedny s etnografickým a archeologickým materiálem i negativy. Ve 30. letech a za druhé světové války se věnoval zejména pěstování a kultivaci kaktusů ve sklenících košířské vily Božínka, botanickým experimentům a knižní produkci. Zemřel roku 1944 na tetanus.
„Fričovy snímky většinou zařazujeme do kategorie etnografická a místopisná fotografie, tedy do vědeckého dokumentu. Oproti exaktnosti některých badatelů, kteří indiány měřili a katalogizovali, měl mnohem originálnější přístup. Karaí Pukú neboli Dlouhý lovec, jak byl Frič nazýván, se ani ve fotografii neubránil silnému citovému zaujetí, osobní interpretaci života indiánů,“ uvedl na vernisáži kurátor Jan Mlčoch. Výstavu připravil s Yvonnou a Pavlem Fričovými a občanským sdružením Checomacoco. Doplňuje ji krátký němý šot z Národního filmového archivu z roku 1928 přibližující Friče jako kaktusáře.
