Vojenské archivnictví oslavilo u nás už 100. výročí vzniku - 1. část
Invalidovna - až do jara 2014 sídlo Vojenského ústředního archivu (foto autorka)

Vojenské archivnictví oslavilo u nás už 100. výročí vzniku - 1. část

1. 6. 2019

Jako archiv označujeme instituci, která uchovává, eviduje a zpřístupňuje historicky cenné dokumenty a spisy. Termín se však přenesl i na samotnou budovu, v níž je dokumentace uchovávána. Archivnictví je pak věda nebo obor činnosti zabývající se archivy.

V dnešní době se můžeme setkat s nepřeberným množstvím archivů, ať už to jsou archivy veřejné, které většinou spadají pod resort vnitra (v Německu však resort kultury) a vznikly z činnosti státních orgánů, nebo soukromé, které může za daných podmínek založit jakákoliv právnická či fyzická osoba. Namátkově jmenujme třeba Národní archiv, Moravský zemský archiv, Archiv Bezpečnostních složek, ale i Archiv Kanceláře prezidenta republiky, Archiv Hradu, Archiv Univerzity Karlovy, Archiv Českého rozhlasu, různé archivy šlechtických rodů, význačných politických a kulturních osobností, ale i firem, bank, městských úřadů, spolků a organizací a podobně.

Po vzniku samostatného Československa bylo možno v otázce vojenského archivnictví navázat na jedné straně na koncepci rakousko-uherského Válečného archivu, který představoval centrální archivní vojenskou, ale i vědeckou instituci, vedle toho však také již existoval archivní referát Československého vojska na Rusi, který shromažďoval a spravoval ještě během války legionářskou dokumentaci..

Vlastní resortní archiv Ministerstva národní obrany byl zřízen k 1. 11. 1920. Jeho prvořadým úkolem v následujících letech bylo přijímat a ukládat či skartovat veškerý spisový materiál ze spisoven oddělení MNO, armádních velitelství a jednotlivých vojenských útvarů. Jeho součástí byla i vědecká činnost, především publikování odborných prací z oblasti vojenských dějin. Měl správní úřední charakter a sídlil na Pohořelci.

Vedle tohoto archivu existoval ještě vojenský archiv jako II. oddělení Památníku osvobození, zřízeného 28. 10. 1929 sloučením několika dřívějších institucí, v prvé řadě Archivu legií. Hlavním úkolem Památníku bylo shromažďovat dokumentaci a památky  k čs. odboji za 1. světové války (zahraniční vojska a diplomacie, ale i rakousko-uherské útvary z našeho území) jako důležité součásti naší národní historie. I zde se bohatě rozvíjela vědecká činnost, včetně osvětové pro veřejnost, ke které přispíval i poměrně obsáhlý fotografický archiv. Byl to tedy v porovnání s archivem MNO archiv historického charakteru. Jeho sídlo bylo na Vítkově a v některých prostorách Invalidovny v Karlíně.

Po okupaci zbytku Československa se Němci snažili převzít mimo jiné i veškerou spisovou agendu původní československé armády.
Podařilo se jim zajistit vojenské osobní spisy, avšak v ostatních písemnostech panoval chaos, neboť značná část spisů byla narychlo odvezena, poschovávána nebo zničena, především materiál zpravodajského a mobilizačního charakteru. Sběrným místem pro ostatní zajištěnou dokumentaci se stala z velké části právě karlínská Invalidovna.

V počátcích protektorátu se řešila i otázka reorganizace vojenského archivnictví. Tříštily se kompetence, měnily se pověřené úřady, které se neosvědčily. Touto komplikovanou otázkou se však nechci obšírněji zabývat. Skutečný vojenský archiv (Heeresarchiv - Zweigstelle Prag) byl pobočkou říšského vojenského archivu v Postupimi. Sídlil v bývalém Památníku osvobození, avšak některá oddělení byla z nedostatku prostoru umístěna do Invalidovny. Nutno říci, že archiv si zachoval vědecký a správní charakter, a ačkoliv byl až na výjimky obsazen německými pracovníky, nebyl zcela ideově poplatný době. Kromě vlastní agendy archivní formou zpracovával materiály někdejší čs. armády, případně legií, spravoval dokonce i získaný Archiv donských kozáků nebo šlechtické archivy. Provedl i tzv. archivní rozluku se Slovenskem, to znamená odevzdal někdejší dokumentaci, vztahující se k slovenské historii, na Slovensko. Zachovala se i řada odborných zpracování událostí starší historie, např. napoleonské války, bitva na Bílé hoře, válka prusko-rakouská. S blížícím se koncem války se hledala bezpečnější místa pro uložení archivních fondů. Za všechna jmenujme např. zámek Hrubý Rohozec. Část dokumentace byla údajně převezena i do Drážďan, avšak právě tyto materiály se nenávratně ztratily. Při květnovém povstání se stal archiv s oběma sídly jakousi opěrnou baštou Němců, avšak k přímým bojům, ani zničení dokumentace naštěstí nedošlo.

Pojednání o poválečném vývoji vojenského archivnictví bude následovat v 2. části.

 

Můj příběh
Hodnocení:
(5 b. / 6 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit


Zpět na homepage

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.

Aktuální soutěže
Kvíz i60 - 46. týden

Co se děje na podzim v přírodě? Tak právě o tom je vědomostní kvíz tohoto týdne. Kolik tentokrát získáte bodů?