Tento příspěvek je volným pokračováním předcházejících příspěvků na téma "Pocity". Nejde o příběhy z mého života, ale příběhy smyšlené (pouze občas inspirované mými osobními zkušenostmi).
Marta si již po několikáté pročítala na inzertním serveru odpovědi na inzerát na nového vedoucího technického úseku. Přišlo jich pouze pět, ale i to je v dnešní době docela zázrak. Na trhu vládne nebývalá poptávka po pracovnících, zvlášť po těch, co něco umějí a zároveň nemají přehnané finanční požadavky. Teď půjde nejen o to, dobře si vybrat, ale zároveň i o to, neodradit případné zájemce nízkým finanční ohodnocením. Marta měla představu, kolik může nabídnout, aby to firma unesla. A také, aby to nepůsobilo na stávající zaměstnance jako červený hadr na býka. I když platy zaměstnanců nejsou věcí veřejnou, vždycky se to lidé nějak dozví. Nevhodně určená výše platu by mohla rozhodit křehkou rovnováhu v systému odměňování a následky by se mohly promítnout do samé podstaty její firmy.
Jednoho z uchazečů v duchu vyřadila rovnou. Nesplňoval ani jeden ze základních požadavků a zdálo se, že ani nepochopil, na jakou pozici se hlásí. Vypadalo to, jakoby odpovídal na jinou pracovní nabídku. Další čtyři uchazeče musí kontaktovat a pozvat je na osobní schůzku. Dobrý motivační dopis a životopis dnes už umí napsat každý, a pokud ne, nechá si to od někoho udělat. Ze zaslaných informací jsou pro ni nejdůležitější kontakty, přehled dosavadní praxe a případné reference. Martě se podařilo domluvit všechny pohovory na pátek. Byla ráda, že budou postupně za sebou v jeden den. Pro ni to sice bude psychicky náročné, ale lidé se jí lépe posuzují, když má všechno v živé paměti.
V pátek jako první přišel na řadu nejmladší z uchazečů. Vzdělání středoškolské technického zaměření. Měl za sebou pouze necelý rok praxe v jakési slévárně. Dispečerka jí ohlásila jeho příchod pět minut před plánovanou schůzkou. Do telefonu tiše zašeptala: "Máš tu prvního kolouška, mám ho přivést k tobě do kanceláře?" Marta jen tiše zadoufala, že to nezaslechl. Schůzka měla klasický průběh. Marta s ohledem na minimální pracovní zkušenosti uchazeče se snažila co nejpřesněji popsat pracovní náplň vedoucího technického úseku. Uchazeč jen občas přikyvoval, na nic se neptal. Z dosavadního průběhu schůzky nebylo zřejmé, zda by nabízená práce odpovídala jeho představám. Změnila tedy strategii. Aby se vůbec nějak projevil, dala mu pár otázek z různých oblastí, jednoduchý testík a také dvě překvapivě primitivní úlohy z matematiky. Nesouviselo to s nabízenou prací, ale potřebovala zjistit, zda je schopen logicky uvažovat a jak by reagoval v mimořádných, stresových či hodně komplikovaných situacích. Bohužel ji ani trochu nepřesvědčil, choval se jako ryba chvíli předtím, než lekne. Byla z něj upřímně nešťastná a nechápala, proč vlastně přišel. Oddechla si, když skončili. Nechtěla dělat unáhlené závěry, ale už teď věděla, že se takový člověk nemá v její firmě šanci. Chvíli se procházela po chodbě, aby se zbavila špatného pocita a aby nabrala dech. Pak se stavila za Jarkou na dispečinku, aby zjistila, jaký dojem udělala uchazeč na ni. Jarka se sice občas prostořeká, ale postřeh má velmi dobrý. Také jí připadal jako mouchy snězte si mě. Na delší rozebírání dojmů nebyl čas. Přišel v pořadí druhý uchazeč.
Dispečerka se vnucovala s kávou, ale Marta ho radši rychle posunovala do své kanceláře. Nechtěla, aby bylo na ní poznat, že ho zná. Byl to Petr. Ano ten Petr, co jí přivezl novou sekačku na zahradu. Chvíli se na sebe tvářili hodně rozpačitě. Zjevně ani on netušil, ke komu jde na pracovní pohovor. Na zahradě si o práci rozhodně nevyprávěli. Viditelně nebylo dnešní setkání ani jednomu z nich příjemné. Tady rozhovor určitě nebude probíhat podle klasického schematu. Z jeho životopisu se Marta dozvěděla, že je o pět let mladší než ona a rozvedený. Za sebou má docela bohatou praxi na různých pozicích. Brzy zjistila, že práci v hobby marketu vzal jen z nouze, když přišel o původní práci. Chtěl by dělat něco jiného, trvalejšího, smysluplnějšího, perspektivnějšího. Marta začínala tušit, že by se na nabízenou práci hodil a navíc má i zkušenosti se řízením lidí. Ani jeho finanční požadavky nebyly přehnané. Zvládla by to ale ona ho denně vídat ve své firmě? Nebyla si jistá. A byla ráda, že může konečné rozhodnutí ještě chvíli odložit.
Třetí uchazeč vypadal velmi nadějně nejen podle zaslaného životopisu, ale i v reálu. Požadavky splňoval, byl okamžitě k dispozici. O nabízené pozici mluvil s nadšením, všechno mnoha slovy kladně hodnotil. Ale přesto se Martě něco nezdálo. Jen nevěděla co. Zaměstnala ho připraveným testíkem a úkoly. Chtěla mít víc času, aby přišla věci na kloub. Po chvíli si všimla, že se při řešení úkolů strašně potí a klepou se mu ruce. To rozhodně nebylo v pořádku. Roztržitě upíjel vodu ze sklenice a stále víc a usilovněji se snažil soustředit na úkoly. Po chvíli se omluvil, že mu je špatně, odešel na toaletu a už se nevrátil. Asi feťák, napadlo Martu. Může být ráda, že se to vyřešilo takhle a hned. Jen možných kandidátů zbývá hrozně málo.
Když skočila schůzka s posledním uchazečem, oddychla si. Aspoň že ten poslední uchazeč je přijatelný, o práci má zájem a má všechny předpoklady k tomu, aby ji dělal dobře. Jeho jedinou nevýhodou je vyšší věk. Opravdu? Vždyť je o rok mladší než ona. Je sice trochu zamlklý, ale co řekne, to sedí. Vypadá, že si umí práci dobře zorganizovat a jistě by si brzy získal potřebnou autoritu. Když ho rychle provedla po firmě, dost se vyptával na některé provozní věci, rychle reagoval a občas prohodil i smysluplnou připomínku.
Marta si nechala na přemýšlení celé tři dny. Ze zkušenosti věděla, že jí to stačí. Prakticky se může rozhodovat mezi dvěma uchazeči. A co byste jí poradili vy? Kterého ze dvou uchazečů by si měla vybrat?