To jsou věci v současné módě! Styling dělá kotrmelce. Nemáte náhodou také patrové kalhoty? Jitka Mošovská je má. Krásné modré, obdařené zipy tak, že si můžete nohavice odepnout a z dlouhých kalhot udělat kraťasy. No a do Kořenova se v těchto kalhotách Jitka vystylingovala. Slušelo jí to, neboť měla ve stejné barvě i vestu. No, bylo co závidět.
Jak už všichni víme, počasí obstarala Jindřiška na jedničku. Slunce náramně hřálo, tak co doma? Šly jsme si pospat po poledni ven. Já jsem usnula na houpačce opřená čelem o hranu klandru, Pavla se rozložila na drobných kamíncích jak fakír a Jitka se položila na úzkou lavičku. Vyhrnuly jsme nohavice, co to dalo, a nohy nastavily slunci. Ale Jitka ne. Ta si rozepnula zipy, vyvlékla nohy z nohavic, aby si kalhoty nezmuchlala, a spokojeně odpočívala.
Konec lenošení, zavelela jsem, jde se turistovat! Rýha na čele od klandru dodala mému povelu vážnost. Pavle se pomalu vyrovnaly ďolíky po oblázcích, uhladily jsme zmuchlané nohavice a Jitka překotně připínala ty své. Ale ouha, ono to nebylo jednoduché. Jaksi to nechtělo pasovat.Tak druhý pokus na druhou nohu. Zase nic, navíc se zip zadrhnul a nešlo s ním hnout. Pavla, hrdá na svoji praktičnost, přispěchala na pomoc. Nohavici přikládaly, odkládaly, otáčely, studovaly, prohlížely stehno, zda je její vlastní...ale nohavici nepřipnuly. Jitka je hodný člověk, smířený s osudem, a byla ochotná špacírovat s jednou nohou obnaženou. Ale i my jsme hodné, zavedly jsme ji do pokoje, vysvlékly z kalhot, chvíli v zadumání přemýšlely a nohavice připnuly. To bylo radosti, mohly jsme vyrazit za krásami Jizerských hor. A to je konec pohádky o zlobivé nohavici v Kořenově.
PS: Jitko, bylo nám s tebou veselo a máme tě rády!
