Je v Evropě snad od dob Žižky, u nás však zdomácněla až v posledních čtyřiceti letech.
Patří opět mezi suchovzdorné květiny, vhodné do skalek, do truhlíků, lemů záhonů, do velkých ploch na výsluní. Nehodí se jen k řezu, květy většiny odrůd se po utržení uzavírají. Stejně se chovají i venku. Jak se slunce schová, květy se uzavírají, září jen za slunného dne.
Gazanie se vcelku snadno dá dopěstovat i domácích výsevů. Z březnových výsevů ve skleníku (doma) kvete brzy po vysazení (nesázejte nijak časně, raději až po ledových mužích!), od konce května, začátku června. Lze ji vysévat i do pařeniště, mladé rostlinky snášejí výsadbu bez kořenového balu, jako tzv. prostokořenná sadba. Na trhu jsou i rychlené, od konce dubna kvetoucí rostliny. Na podzim rostlina na suchém stanovišti snese i menší mrazíky.
Je to rostlina podobná listem pampelišce, má přízemní růžici listů, ze které vyrůstají jednotlivé květy na stopce 15 až 30 cm dlouhé. Existují nižší kompaktní odrůdy do truhlíku a na husté kobercové výsadby (výška pod 25 cm), i vyšší sázené cca 30 cm od sebe. Jednotlivé odrůdy jsou pestré, vždy v určitém tónu, vyniknou samostatně i v ploše. Vedle klasických odrůd jsou na trhu i odrůdy hybridní. Hybridní gazánie jsou atraktivnější nejen barvou květů, ale mnohdy i tvarem a bělavým zbarvením listů.
Květoslav Mráček