Tentokrát se na výlet vydávám na řeckém ostrově Kréta. Pobývám zde právě u moře v letovisku Bali. Láká mne stavba na protějším kopci. Klášter Agios Ioannis Prodromos (svatého Jana Křtitele), známý spíše jako klášter Attali, je ukrytý ve skalnatých kopcích. Prý podle nápisu nad vchodem pochází z roku 1635, ale podle odhadů je jeho vnitřní část (samotný byzantský kostel) ještě mnohem starší. Dvě lodě kláštera byly poté přistavěny v 17. století a z tohoto období pocházejí i fresky, kterými jsou vyzdobeny. Vrchol Apakoui, na kterém klášter stojí, nepatří k nejvyšším v rámci pohoří Talea, ale je důležitým archeologickým nalezištěm. Místo bylo izolováno až do roku 1970, kdy tu vyrostla severokrétská dálnice, a do té doby fungovalo jako mnišský klášter. Kromě samotné církevní budovy komplex zahrnoval také starý mlýn, keramickou dílnu nebo pekařství. Klášter uchvátí nádherným panoramatickým výhledem na moře a návštěvníky zaujme i krásným okolím, neboť se tu nachází hned několik starých zdobených fontán a květinová zahrada. Otevřeno denně 18-20. Pohledem se zdá být docela blízko. Opravdu, dle mapy je to necelé tři kilometry.
Tak šup, trasa na mapě nastudovaná, konec lenošení, jdeme na to!
Ještě trochu energie na cestu!
Vycházím od našeho hotýlku. U vchodu roste banánovník a každý den sleduji rostoucí trsy banánů a další řadu květů, které už ale několikrát vždy všechny opadaly, přestože se včeličky snaží a pilně květy opilují.
Ale, Helenko, stejně to řídit neumíš, tohle je přece pěší výlet do Stovky!
Vzdaluji se od moře.
Ocitám se na hlavní čtyřproudovce.
Co mne na zdejších silnicích fascinuje? Jsou lemovány bílými a růžovými oleandry.
Taky jsou ale lemované pomníčky zde tragicky zesnulých a při provozu projíždějících aut si jenom přeju, aby zde po mne taky nezůstala taková památka.
Konečně po nebezpečném kilometru odbočuji doleva podle šipky.
Už mne čeká jen půl kilometru, ale stoupání. Častěji a častěji dělám zastávky pod stíny stromů.
Za plotem se pasou kozy a ovečky a celou dobu mne provází jejich zvonečky a občasné zabečení.
Co dobrého jsi nám přinesla?
Nic? Tak nám polib...!
Poslední zatáčka, hurá, cíl na dosah ruky.
Chrám se otevírá v 18 hodin, už je 18.05 a brána zavřená.
Opět čtu informační ceduli. Otevřeno denně 18-20 ......ale mimo pátky. Co je dneska? No přece pátek. To se může stát jen takovému smolaři, jaký v tomto směru jsem já. Když si chci v Saint Tropez vyfotit policejní stanici, zrovna je zahalena lešením. A tady se plazím do takového kopce a výsledkem je, že za plotem hlídá pes a ten mne dovnitř nepustí. Pro hodnotící fotografy profesionály: Pes je rovně, zábradlí je takhle divně šikmé.
Sním cestovní svačinku a dlouho odpočívám. Čeká mne strastiplná cesta dolů.
K pobřeží Kréty se blíží soumrak. Zklamaná se vracím k hotelu.
Na hotelovém pokoji se na PC podívám, co jsem mohla vidět a jak to tam asi vypadá - no, takhle nějak, ale jak tak koukám, ne všechny fotky jsou k zadanému klášteru, nikdo není dokonalý, ani strýček Gůgl:
Koukni na foto kláštera v Bali
