Šedesát procent Čechů si stěžuje, že je v práci přetěžováno, téměř dvě třetiny cítí v práci stres a vyčerpání. Týká se to lidí různého věku, od těch, kteří v práci začínají až po ty, kteří se už chystají do penze. „Až šedesát procent Čechů si dnes stěžuje na velké množství práce, nejčastěji to jsou ženy a lidé se základním vzděláním. Právě tato skupina obvykle cítí i stres a vyčerpání. Z naší analýzy vyplývá, že pouze čtrnáct procent lidí v práci stres nepociťuje,“ říká Jitka Součková, marketingová ředitelka společnosti Grafton Recruitment, která na toto téma prováděla průzkum.
Dříve nebyl na zaměstnance vyvíjen tak velký tlak jako nyní. Máme čím dál více práce, jsou na nás kladeny stále další a další úkoly. Po odchodu z práce jsem tak vyčerpán, že nemám sílu na osobní život, na koníčky. Je to rok od roku horší. Už se těším do penze, taková honička v práci nikdy dříve nebývala….Tak takové věty zní velmi často od lidí vyššího věku, kteří chodí do práce. Příklad? Šedesátiletá Jana pracuje jako produkční v reklamní agentuře. Práci s lidmi, která vyžaduje schopnost organizovat, plánovat i improvizovat, dělala v různých podobách celý život. „Nikdy dříve jsem ale nebyla v práci tak vyčerpaná. Nejdříve jsem si myslela, že je to mým věkem, že už prostě nezvládám, co dříve. Jenže vidím, že vyčerpané jsou i mé mnohem mladší kolegyně. Pořád všechny mluví o stresu, zobou nějaké uklidňující nebo naopak povzbuzující prášky. Jsou na nás kladeny pořád větší nároky. Šéfové považují za běžné, že mi volají pozdě večer nebo o víkendech a mají pocit, že musím být neustále on-line. Vypnout si mobil u nás neexistuje ani v neděli. Vzít si dva týdny dovolené v kuse? Dívali se na mně, jako kdybych oznámila, že jsem ve firmě uložila výbušninu. Nakonec mi šéf povolil jen týden. Zatím to zvládám, ale cítím, že jsem čím dál více podrážděná, vystresovaná,“ vypráví Jana.
Slovo stres se nyní v práci skloňuje ve všech pádech. Ale co si vlastně pod ním představit? Jaká jeho definice je správná? Jak se projevuje? A nezaměňujeme ho například s únavou nebo jinými zdravotními potížemi?
Psychologové zpravidla stres definují jako vše, co má negativní vliv na náš organismus po fyzické i psychické stránce. Jde o reakci organismu na ohrožení či nepříznivé podmínky. Hormonální systém se nastartuje k obraně, k úniku, k akci. Stres je tedy vše, co nás tlačí do situace, která je nám nepříjemná.
Existuje však i takzvaný pozitivní stres. Jedná se o stav, kdy se člověk cítí být pod tlakem, ale vyvolává to v něm naopak větší výkon, chuť zabojovat, uspět. V analýze společnosti Grafton Recruitment uvedlo sedmnáct procent dotazovaných, že takový typ stresu někdy zažívá. Někoho zkrátka tlak v práci motivuje, někoho naopak zdrtí.
„Mám mladého kolegu, který chce ze všech sil ve firmě udělat kariéru. Dělám si z něj legraci, jak je snaživý, jak aktivně vyhledává těžké úkoly. Uvědomujeme si s kolegy v mém věku, že jsme jiní než on. On je o třicet let mladší než my. My neustále srovnáváme, jaké to bylo v práci kdysi a nyní, hledáme řešení, často brbláme. On jde do všeho po hlavě a tvrdí, že čím je na něj tlak větší, tím lépe pracuje. V podstatě má pravdu. Je dobrý, i když dělá chyby a nemá zkušenosti jako my. Ale já bych v takovém neustálém stresu žít nechtěl a těším se do penze. Někdy si říkám, jak dlouho to ten kolega vydrží, kdy se zhroutí,“ přemítá právník Miloš, kterému je třiašedesát let.
„Odolnost vůči stresu je velmi individuální. Obecně však platí, že pokud si zaměstnavatelé chtějí své pracovníky udržet, měli by se snažit nastavit zdravé a příjemné firemní prostředí a kulturu. Pouze zdraví a spokojení zaměstnanci přinesou firmě dlouhodobou prosperitu,“ tvrdí Jitka Součková.
Někdy stres na pracovišti vytváří nadřízení, někdy majitelé společnosti, jindy si jej zaměstnanci dělají sami. Faktem však je, že se stresem se setkávají jak řadoví dělníci, tak vysoce postavení manažeři, tak podnikatelé, kteří pracují takzvaně sami na sebe. A týká se lidí všeho věku, od těch nejmladších až po ty, kteří to mají za pár do důchodu.
Hana Charvátová pro i60
