Jirkova odpověď s jeho typickým jadrným „rrr“ nás dodnes baví: „Dobrrrý to bylo. Vypadaly jste tam jako starrrý holčičky!“
Milena Vostřáková vypadala i bez nadsázky jako trochu odrostlá holčička. V těchto dnech je to osm let, co nás opustila. Odešla náhle a nečekaně uprostřed léta, bez sebemenšího varování. Bylo jí sedmasedmdesát a nikdo by jí ten věk nehádal. Jakoby její nenapodobitelný úsměv na veliké fotografii do smuteční síně vůbec nepatřil. Dívala jsem se tehdy na její krásnou tvář a nechtěla si připustit, že už na ni zůstanou jen vzpomínky. Navíc ani jedna smutná, samé veselé…
Sedávaly jsme proti sobě v jednom rozhlasovém studiu v dobách největší slávy Dámského klubu Frekvence1. Těch společných zážitků! Od nezapomenutelných přeřeknutí v živém vysílání – jedno z nich se stalo přímo legendou – přes výjezdy za našimi posluchači po celé republice, až po kulinářské akce v přímém přenosu z naší červené kuchyně, první v rozhlasovém éteru…
Jednou jsme s Milenou ve vysílání probíraly, jak se správně vaří rýže. A že ji necháváme „dojít“ zabalenou v peřinách. Než jsme se před polednem rozloučily, donesl nám jeden pán v kastrůlku ještě teplou rýži i s kuřecí čínou k obědu. Jindy jsme zase dostaly od našeho posluchače papáju, kterou pro nás nechal na vrátnici. Zaslechl ve vysílání, že jsme tohle tropické ovoce ještě nikdy neochutnaly, tak nám to chtěl dopřát. Bylo to v roce 1993.
Milena uměla ocenit i pohoštění, které pro nás připravovaly rodiny našich posluchaček, za nimiž jsme pravidelně jezdily coby kmotry prvních miminek v měsíci. Sama byla skvělá kuchařka, dobré jídlo zbožňovala. A k němu vždycky orosenou sklenici piva.
Milovala život. A když už ho po krátké nemoci nemohla žít se všemi krásami kolem sebe i v sobě samé, odmítla o něj bojovat. Nechtěla dál žít za cenu, která pro ni byla příliš vysoká. Svůj věk netajila, ale nikdo jí ho nevěřil. A toto vědomí ke svému životu nezbytně potřebovala. Mátla svým mladistvým vzhledem bez jediné vrásky, byla vždycky v dobré náladě a svoji energii, vtip a šarm rozdávala na potkání.
Bez této možnosti by ji život netěšil.
Díky, Mileno, že jsem Ti mohla být pár let nablízku…
Se vzpomínkou v srdci
HŠ
