Výstava je unikátní svým rozsahem a na své si přijdou jak milovníci výtvarného umění, tak fandové literatury. Jírovým velkým přítelem byl totiž spisovatel Bohumil Hrabal, který se na výstavě několikrát objevuje, ať už na fotografiích nebo na obrazech či v textech.
Bohumil Hrabal je také autorem předmluvy k malířovu deníku z protialkoholní léčebny, který galerie k výstavě vydala pod názvem Život bez rukávů. Deník je zajímavou sondou do umělcova života a Hrabalova předmluva nabízí možnost nahlédnout do složité malířovy duše i do výjimečného přátelství obou mužů.
Josef Jíra byl zároveň samotář i společenský člověk. Na Malé Skále, odkud pocházel a kam se často vracel, organizoval výstavy, kulturní večery a koncerty, jejichž aktéry byli mnohdy tehdejšímu režimu nepohodlní umělci, kteří se ocitli na indexu a nemohli veřejně vystupovat.
Jako poctu Jírovi připravila galerie na neděli 28. 7. po skončení komentované prohlídky koncert Madrigaly válečné a milostné skladatele Claudia Monteverdiho v podání členů souboru Cum decore, Vladimíry Sanvito (violoncello) a Filipa Dvořáka (cemballo). Koncert volně navazuje na komentovanou prohlídku a začíná v 17 hodin.
Ty deníky jsou víc než tvoje obrazy, řekl s nadsázkou Hrabal Jírovi
Na velké retrospektivní výstavě významného českého malíře Josefa Jíry (1929-2005) v Oblastní galerii v Liberci jsou až do konce září k vidění nejen obrazy ale i Jírovy cestovní deníky dokládající nejen malířovu lásku k cestování, ale zejména jeho výtvarnou všestrannost a talent.
„Bohumil Hrabal i Josef Jíra milovali cestování a absolvovali několik společných dovolených, některé dokonce i ve čtyřech – se svými manželkami,“ prozrazuje kurátorka výstavy Zuzana Štěpanovičová. Bohumil Hrabal podle ní nejvíce obdivoval Jírovy koláže z cest, fascinovala ho jeho všímavost a schopnost výběru těch správných detailů a zážitků.
Deníky Josefa Jíry jsou unikátními díly. Obsahují psaný text s ilustracemi, které jsou někdy studiemi architektury nebo přírody, jindy rychlou črtou zachycující konkrétní osoby nebo barevně propracovanými kresbami. Jíra byl výborný kreslíř. Deníky ze šedesátých let mají spíše komiksový charakter, od 70. let stále častěji Jíra do deníků vlepuje různé předměty – vstupenky, kousky látek, výstřižky nebo útržky novin a různých textů a vznikají tak osobité koláže. „Deníkový charakter Jíra přenesl i do řady svých obrazů. Při bližším zkoumání pozorný divák i zde na výstavě odhalí kousek látky, útržek novin či slova vepsaná přímo do některých obrazů,“ s úsměvem dodává kurátorka Štěpanovičová.
Liberecká galerie návštěvníkům nabízí čtrnáct Jírových deníků, což je více než polovina z jejich celkového počtu.
Bohumil Hrabal o obrazech Josefa Jíry:
„Všichni jeho lidé z portrétu a každá jeho gruntovní krajina, která je portrétem Josefa Jíry, všechno je zpomaleno, uvedeno do nulté situace, ve které jsou lidé takoví, jací jsou. Vše ostatní je marnost nad marnost. Toto zpomalení je vanutí křídel černých i bílých andělů, kterým se sype peří z křídel, jak udržují na místě svoje vznášení se, aby navštívení a zvěstování bylo čitelné, téměř do očí bijící, aby se stalo skutečností. Toto zpomalení Jírových gruntovních obrazů je místem, které je současně začátek i konec, které nutí diváka k listování sám v sobě, ke čtení událostí z vlastního života.“
Bohumil Hrabal o denících Josefa Jíry:
„Nejvíce lituji, že jsem s Josefem Jírou nebyl v Paříži tu chvíli, kdy mu někdo z pootevřeného okénka jeho náklaďáčku ukradnul ten jeho pokreslený skicák, snad při mé opatrné nátuře bych ty Jírovy záznamy vzdálil tak a tam, kam by ruce zloděje nedosáhla… Ale co dělat, dneska vím, že Josefovi Jírovi nemůže nikdo nic ukrást, že vzpomínkou to, co minulo, dovede učinit na plátně i v grafickém listu přítomným, že vždycky svoje motivy, kterými byl dojat a hluboce zasažen, že ve svém ateliéru teprve prací a při práci ty motivy přešplíchne o kousek dál, že jim organicky přidá tu dimenzi navíc, kterou Hegel nazývá Přírůstkem Přírody…“
Bohumil Hrabal, Obrazy z cest, 1983
