Dnešní den je odpočinkový. Je nutné také poznat městečko, ve kterém jsme. Odpočinout si od nás pochopitelně musí i náš pan vedoucí.
Po snídani se dáváme na průzkum. Docházíme na okraj městečka. Zde se před námi tyčí zděná rozhledna s dřevěnou nástavbou a ocelovým schodištěm. Je mladá. Má necelé 3 měsíce, jmenuje se Šťastná rozhledna a zatím je asi určitě málo známá. Neodoláváme. Platíme 50 Kč za osobu a máme možnost šlapat do výše 20 metrů po 106ti schodech. Odtud je krásný výhled do okolí. Můžeme vidět zámek, Hvížďalku, ale třeba i buddhistickou stúpu nebo okolní kopce. Kocháme se pohledem, snažíme se udělat pár fotek, pokřikujeme na ty, kteří neměli odvahu šlapat do schodů.
Po sestupu si zaplacenou vstupenku vyměňujeme za dobrou kávu, čaj či limonádu. Pivo si platíme zvlášť. Sedáme si do příjemného venkovního posezení, v jehož blízkosti je i dětský koutek. Odpočíváme, sluníme se, povídáme a je nám všem moc fajn.
Odpoledne se nám také nechce jen sedět a koukat. Domlouváme se na individuálním výletu do blízkých Šťáhlav, odkud míříme k zámku Kozel. Je vedro a po silnici se nejde zrovna příjemně. Ale vše zvládáme. Stoupáme do kopce až k zámecké přízemní budově. Do zámku se dostanou jen někteří, protože nemáme prohlídku objednanou předem. A později bychom nestíhali autobus zpět. Ale i okolí je krásné, je nač se dívat. Jsme spokojeni.
Cesta zpět do Šťáhlav je už příjemnější. Máme dost času, tak jdu na krátkou procházku. Docházím ke starému kostelíčku, který je zamčený. Najednou slyším: "Chcete do kostela?", ptá se mě pán právě přijíždějící na kole. "Chtěla jsem, ale je zamčený“, odpovídám a chci odejít.
„Počkejte, zajdu pro klíče, otevřu vám ho“, odpovídá pán a mizí v nejbižším domě. Nestačím se divit. Okamžitě beru telefon a volám těm, kteří sedí na autobusové zastávce. Během chvilky všichni přicházejí, kostelíček si s úctou prohlížíme a jsme rádi, že se nám opět něco povedlo.
Po večeří někteří usedají v jídelně a poslouchají koncert, který si přichystal Pepa Pinkas. Další úspěšný den je za námi. Pobyt pomalu končí…