Jde o skutečný zdravotní problém, o civilizační nemoc? Nebo o geniální marketingový tah, který přiměl miliony žen utrácet peníze za boj proti něčemu, co je naprosto přirozené?
Jak zatočit s celulitidou?
Bojujte proti celulitidě.
Deset způsobů, jak se zbavit celulitidy.
Potraviny, které ničí celulitidu.
Zázračný přípravek v boji proti celulitidě.
Stačí se připojit k internetu nebo si otevřít jakýkoli časopis a některý či podobný z těchto titulků na nás rozhodně vyskočí. Celulitida se stala celosvětově známým pojmem. Francouzská společnost IMS Health Pharmatrend, která sleduje byznys ve zdravotnictví, zveřejnila zprávu, podle které se za necelý rok 2015 prodalo ve Francii přes devět set tisíc krémů proti celulitidě, což výrobci přineslo čistý zisk více než dvaadvacet milionů eur. K tomu stačí připočítat, že situace je podobná ve většině vyspělých zemí světa.
Celulitida existuje odpradávna, rozdíl je v tom, že neexistovalo toto slovo. To, že jedním z projevu stárnutí je na ženském těle to, že kůže přestává být napnutá a hladká, bylo považováno za naprosto přirozené. Za stejně přirozené bylo považováno to, že každá žena je jiná, tedy některá má kůži hladkou až do vyššího věku, zatímco jiná ji má měkkou, hrudkovitou, povolenou už v mládí. Nezanedbatelný není ani fakt, že tato hrudkovitá kůže na stehnech, zadnici či břichu, nebývala považována za cosi nehezkého, ba přímo odporného, ale v některých dobách tomu bylo přesně naopak. Stačí si prohlédnout obrazy starých mistrů, na kterých jsou zobrazeny poněkud méně oděné dámy. Každopádně takovému mistru Rubensovi například celulitida rozhodně nepřipadala fujtajbl, ale maloval kypré ženy s měkkou hrudkovitou kůží velmi často.
Nyní nejčastěji můžeme najít údaj, že celulitidou trpí devadesát procent žen na celém světě. A vždy je u toho dodatek, že jde o něco ošklivého, nebezpečného, proti čemu je třeba bojovat. Jinými slovy utrácet spoustu peněz za kosmetiku a procedury, které hrudkovitou kůži promění zpět v kůži hladkou.
„Než se o celulitidě začalo psát v časopisech, nikdo do nich nepsal prosby o rady, jak se jí zbavit. Byla přirozená, nikomu nenapadlo založit na ní byznys. Až se o ní začalo psát, vypuklo šílenství, které přikrmovali sami čtenáři i lékaři,“ uvedla Rosella Ghigiová z univerzity v italské Bologni, která se tomuto tématu věnuje. Upozorňuje, že jde o ukázku toho, jak se z poměrně normálního jevu dá vytvořit něco, na čem jedni vydělávají peníze a druzí jim je ochotně a důvěřivě dávají.
První zmínky o celulitidě jako o problému, se kterým se třeba bojovat, se objevují ve francouzských a amerických časopisech z padesátých let dvacátého století. Ovšem výraz se objevuje už i v lékařském slovníku z z konce devatenáctého století, kde jsou hrudkovitá stehna vyobrazena a popsána jako zanícení buněčné tkáně. V současnosti však lékaři s tímto popisem nesouhlasí, o zánět se nejedná. Ve skutečnosti je taková hrudkovitá kůže projevem toho, že se projevuje zhoršená funkce lymfatického systému, který nedokáže z těla odvádět určité látky. Zkrátka, jde o jeden z projevů stárnutí organismu. Na druhé straně tento estetický problém mají i mladé ženy a týká se často i žen štíhlých. Lékaři evidují případy, kdy velmi štíhlé ženy držely různé diety v přesvědčení, že se celulitidy zbaví, ale ve výsledku u nich po výrazném zhubnutí byly její projevy ještě výraznější. „Celulitida je prostě součástí života. Ženy ji měly vždy, jen se o ní nemluvilo. Nebylo to módní slovo a zdroj byznysu s lidskou důvěřivostí. Nedokážeme ji vyléčit. Jistě nikomu neuškodí jíst zdravě, běhat, cvičit, chodit na masáže, střídat teplou a studenou vodu při sprchování. Ale nic z toho celulitidu nezlikviduje,“ uvedl John Kitzmiller, jeden z britských lékařů, kteří několik let zkoušeli na tisících ženách různé metody, jak je celulitidy zbavit.
Některé ženy věnovaly boji s tímto estetickým problémem stovky tisíc korun, stovky hodin na různých procedurách. Některé jsou přesvědčeny, že jim to pomohlo, jiné hovoří o ztraceném času i penězích. A dámy, který je dnes osmdesát a víc, kroutí hlavami a říkají: No to tehdy měla kdejaká žena. Jenže to bylo jedno. Dříve si totiž ženy v padesáti nemyslely, že budou mít věčně nohy hladké jako dětskou prdelku, nechtěly je ukazovat na pláži a nefotily se polonahé.
Celulitida je zkrátka jedno ze slov, které mnozí lidé, kteří jsou nyní ve vysokém věku, dříve neznali. Nevytvářeli si totiž umělé problémy, kterými by si mohli komplikovat život. Měli reálné starosti a tudíž neměli čas na mačkání si stehen před zrcadlem a diskuse s kamarádkami, zda je lepší na stehna namazat krém z břečťanu nebo krémem s kyselinou hyaluronovou. Chce se až říct: Šťastné to ženy, které žily ve světě, který neznal slovo celulitida.
