Jeden měsíc prázdnin je pryč, je 1. srpna, my plníme slib vnoučatům a vyrážíme na Valašsko do Rožnova pod Radhoštěm. Bydlíme u Holešova v podhůří Hostýnských vrchů. Na výlet nás jede pět - babička, děda a vnuci Andrej, Michal a Marek. Nejstarší Andrej půjde po prázdninách do školy a dvojčata mají pět roků.
Vyrazili jsme dopoledne po deváté hodině, na vlakovou zastávku do Dobrotic to máme necelé tři kilometry. Pro kluky to není žádná vzdálenost, jsou to turisté po nás. V budově bývalého nádražíčka bydlí "vysloužilý nádražák", který z nostalgie sbírá artefakty týkající se nějakým způsobem železnice, a asi rád vzpomíná na dětství, protože v jeho sbírce nechybí ani různé hračky. Vlak má trošku zpoždění, ale kluci si se zájmem prohlížejí vystavené exponáty. Konečně přijíždí náš žlutozelený vláček kolejáček. Sotva jsme se usadili, mají kluci hlad a zlikvidují všechny zásoby včetně sušenek a jablíček. Jedeme okolo Svatého Hostýna, který je ještě v ranním oparu. Se zájmem pozorujeme probíhající žně v okolí tratě a přesně v poledne přijíždíme do Rožnova.
První naše kroky vedou na náměstí, osvěžit se dobrou zmrzlinou. Ta úmorná vedra už, chválabohu, jsou u konce, ale sluníčko ještě pěkně opaluje. V místním IC kupujeme vizitky, dáváme razítka do deníčků, bereme mapy a míříme směr Valašské muzeum v přírodě. Vcházíme do dřevěného skanzenu a první, co kluky zaujme, je malý dřevěný mlýnek v protékajícím potůčku. Když jim slíbíme, že se ještě vrátíme, s radostí se vrhnou na prohlídku krásných dřevěných staveb. Líbí se jim také dřevěná studna, dřevěné úly a velký starý kostel s nádhernou vnitřní výzdobou. Okolo kostela jsou zajímavé náhrobky rodáků z tohoto kraje, kteří Valašsko něčím proslavili. Např. Jiří Raška, Jan Karafiát - autor Broučků, zpěvačka Jarmila Šuláková, diskař Ludvík Daněk a v neposlední řadě běžec Emil Zátopek.
Ve starých domech obdivujeme zajímavé vybavení obyčejných i parádních pokojů, nádobí, nábytek, zásoby v komoře. Nejvíc se klukům líbí pokoj, ve kterém je basa a malý cimbál. Také prostřené stoly s dobovým servisem je zajímají. Zkoumají, jak za stara topili v kamnech a jak pekli v peci chleba. Diví se, že tenkrát neměli žádný vodovod, a truhlu na poklad by chtěli mít doma.
Když už se zdají být zmoženi prohlídkou, přicházíme k dětskému koutku plnému vyřezávaných dřevěných zvířátek, po kterých můžou lozit, vozit se a hrát si s nimi. Třešničkou na dortu je slíbené osvěžení a brouzdání v potůčku. Za odměnu jdeme do nedaleké restaurace trošku se posilnit a zahnat žízeň. Maminka to nevidí, tak můžou být i hranolky.
V Rožnově pod Radhoštěm je toho k vidění daleko víc. Ještě jedna dřevěná vesnička, krásná dřevěná "Jurkovičova rozhledna", vyhlášené pivní lázně, velké koupaliště.... Z časových a finančních důvodů si něco necháváme napříště. Výborné velké valašské vdolečky se ale do rozpočtu ještě vešly.
Před zpáteční cestou vlakem čeká kluky ještě jeden zážitek. Hodný pan strojvedoucí je pouští do svého království, a kluci s obdivem hledí na pultík plný koleček, tlačítek a monitorů. Zpáteční cesta vlakem rychle uběhla, zajímavý byl i následný pěší návrat lesíkem k babičce a dědovi do domečku, kde na ně čekala jejich oblíbená, ráno uvařená koprovka s knedlíkem.
Možná jsme někoho inspirovali k návštěvě zajímavého města pod Radhoštěm v krásné přírodě milovaných Beskyd. Ještě máme před sebou celý měsíc prázdnin.
