Abych naplnila rčení: "Sdělená radost, dvojnásobná radost", rozhodla jsem se pochlubit se s malými pokroky, které díky odměnám a pochvale dělá ten můj pejsek na hlídání Míša. Je to sice velký poděs, je potřeba z mé strany velká míra trpělivosti, ale už jsou zde první výsledky. Měla jsem vždy velkou radost z Bertíkových dovedností. Tady, kromě vzorného aportování a trhání hraček, to bylo " pole neorané ". Nebudu to prodlužovat, už mám doma malého psího asistenta. Vyndavá z peřiňáku polštář, ze šuplíku moje ponožky a podobně, boty, které vyndám z botníku na viditelné místo, vedou.. Nejen, že s radostí přináší, cokoliv na něm chci, ale jak je z toho natěšený, je schopen vzít do tlamičky třeba i smeták, polštářky ze židle, nebo vyskočí pro utěrku..... Ale dnes mne doslova dostal, myslela jsem, že se uchechtám. Když jsem si obouvala v chodbě boty, začal šmejdit v koupelně, která je hned naproti botníku, a protože nic nenašel, vzal do tlamičky konec toaletního papíru. Jak s ním letěl, papír se rychle roztočil a na zemi z něj rázem byla velká kupa. Já jsem z toho byla nadšená, místo, abych ho zarazila, chválím a on letí s tím papírem radostně až do chodby. Zlatíčko moje zrzavý:))) No, zkrátka, Bertíka nenahradí, ale zažívám s ním spoustu radostných chvil a on je v mé péči určitě také spokojený. Však mi po posledním návratu domů psali jeho páníčkové, že s nimi dva dny nechtěl moc komunikovat, dokonce k nim ani nevlezl do postel, kde vždy rád pobývá.
Tak už jsem se pochlubila, vím, že většina bude mít pro moje slova pochopení a snad vás i trochu pobaví. Přikládám pár fotek z dnešního toulání, tak prosím nakoukněte. Bertice.
