Přiznám se, že patřím k těm (většinou to jsou asi muži, ale znala jsem i labužnici novofoundlandskou fenu), kteří mají tuto specialitu rádi, a to již dlouhá léta. Vzpomínám si, že k nám do vojenského archivu jezdil studovat návštěvník z Olomouce, voják z povolání, který mi jednou dovezl krabičku s touto lahůdkou, v tehdy ještě neobvyklé úpravě i balení. Do té doby u nás byly běžně k dostání pouze klasické oválky či kroužky. Ihned se však ohradil proti mému pojmenování "syrečky", které by mi Olomoučáci neschválili, neboť pro ně to jsou jedině tvarůžky.
Začala jsem trochu pátrat po původu a historii této delikatesy. Prý se už neví, kdy se poprvé objevila, ale první dochované zmínky pocházejí již z 15. století. Jednalo se o domácí selský sýr z Hané, který dostal název podle města, v němž se začal prodávat na trhu.
Rozhodně je však již známo, že tvarůžky začal vyrábět v roce 1876 Josef Wessel v Lošticích. Jeho syn Alois a a další potomci a příbuzní pak tvarůžkárnu rozšířili a zmodernizovali, takže se už počátkem 30. let minulého století dostala na špičkovou úroveň. Ta trvala až do roku 1948 a poté byla výroba znárodněna.
Sýrárna byla vrácena potomkům v restituci počátkem roku 1991. Výroba v ní byla zahájena dokonce ještě s několika původními předúnorovými zaměstnanci. V současné době je ve firmě kolem 150 pracovníků.Jediným výrobním sortimentem jsou stále olomoucké tvarůžky, a to ve více než 30 druzích co do tvaru a hmotnosti. Firemní prodejny jsou v Lošticích, Brně, Olomouci a Ostravě.
Evropská komise udělila tvarůžkům chráněné zeměpisné ocenění, a to rozhodně právem. Tvarůžky jsou kromě specifické chuti zajímavé i tím, že nejsou vůbec tučné (0, 4 procenta tuku), takže se hodí pro racionální výživu. Mohu říct, že jsem si koupila kdysi ze zvědavosti podobný produkt v Německu, avšak ten se chuťově nedal vůbec srovnat. Myslím, že dát si čas od času chleba s máslem, k tomu olomoucké tvarůžky a sklenici piva určitě neuškodí.