Přesně před 90 lety, 28. října 1922, zahájili italští fašisté pod vedením svého vůdce Benita Mussoliniho tažení z Neapole do Říma. O dva dny později byl Mussolini pověřen sestavením nové vlády. Takzvaný pochod na Řím byl zásadním mezníkem na cestě italských fašistů k moci.
Vzestup radikálních nálad italské veřejnosti po první světové válce byl důsledkem neuspokojivých sociálních a politických poměrů v zemi. Výsadní postavení mezi nacionálně socialisticky orientovanými skupinami si záhy získala právě fašistická strana Benita Mussoliniho.
V roce 1921 se fašisté poprvé dostali do italského parlamentu. Volební úspěch Mussoliniho povzbudil natolik, že jeho příštím cílem bylo získat úřad premiéra. Na podzim 1922 proto zorganizoval pochod zhruba 30 tisíc svých příznivců, aby tak demonstroval svou sílu. Plán Mussolinimu vyšel dokonale. Již druhý den po zahájení pochodu mu král Viktor Emanuel III. nabídl úřad ministerského předsedy.
Mnoha Italům se Mussolini zdál být tím pravým mužem, který zemi vyvede z chaosu. Místo toho ji tento diktátor zavlekl do druhé světové války po boku nacistického Německa. Sám "duce" padl koncem války do zajetí partyzánů, kteří ho 28. dubna 1945 spolu s jeho milenkou zastřelili a obě mrtvoly pověsili hlavou dolů na milánském náměstí Loretto.