Hospoda. Ideální místo pro seniory
Ilustrační foto: pixabay.com

Hospoda. Ideální místo pro seniory

21. 9. 2019

Máme nejlepší pivo na světě, nejkrásnější ženské na světě, ale volné chvíle trávíme nejčastěji doma. Přitom hospoda je ideálním místem pro to, aby člověk nezakrněl. Což platí hlavně pro nás, důchodce.

"Už zase jdete na pivo?" ptá se mě sousedka vždy v úterý před pátou hodinou odpolední. Ví, že pravidelně vycházím z domu a spěchám za svými spolubojovníky za svobodu starých mládenců. Nemám jí za zlé, že každý týden v tuto dobu jde se smetím, aby se mnou prohodila pár slov. Je o takových pět sedm let starší než já (aspoň si to myslím), žije sama, dceru vídá jednou za půl roku, a tak je nešťastná a neustále na něco nebo někomu nadává. Ale já se nedám.

"Ano, mé hrdlo je vyprahlé jako Gobi," odpovídám.
"To je nějaká vaše nová známost?"
"To je poušť, mladá paní."
"No jo, jestli pán už není tak trochu závislý..."
"To jsem, bez hospody nemůžu být. Pojďte taky do společnosti," nabízím ji, byť znám odpověď předem.
"Dejte pokoj, trávit čas v zatuchlé místnosti a nezřízeně se ládovat pivem, to pro mě není."

Je mi jí líto. Až do večera bude vysedávat v okně a večer si pustí televizi a bude se na ni dívat dlouho do noci. Ráno si zajde pro rohlík a deset deka turisty, postěžuje si v obchodě na vysoké ceny, před stánkem s kebabem zabrblá cosi o migrantech a u vchodu do domu počká na pošťačku, se kterou pomluví půlku ulice. A pak za sebou zavře dveře a bude zase sama se svou televizí...

Když se sejde naše parta, je vždy o zábavu postaráno. Baví nás především Míra, bývalý elektrikář a sukničkář. Každý týden má připravenu historku o jedné ze svých milenek. Před třiceti lety se bavil tím, že je balil, teď se baví tím, že je na facebooku vyhledává a sestavuje mozaiku svých vzpomínek. Vtipný je i Rudla, a to jen proto, že za celý večer řekne pětkrát dvě stejná slova: "Ještě jedno". Pepík s Václavem nadávají na fotbalové rozhodčí a pak jsme tu já, Vlastík, Profesor a Doktor (dvě jediné přezdívky v naší partě), kteří rozebíráme politickou a společenskou situaci ve světě.

Zanadáváme si, pohádáme se, ale domů si spokojeně odnášíme svou pravdu a malou, milou opičku. Těšíme se zase za týden a doufáme, že bude ještě otevřeno. Neboť hostinská Boženka každý týden kňourá, že už tu živnost dlouho neutáhne.

 

Další články autora najdete na jeho blogu Glosář tuctového důchodce.

 

Můj příběh senioři
Hodnocení:
(5.1 b. / 16 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit


Zpět na homepage

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.