Pamětníci si možná vzpomenou, že mezi mnoha blondýnkami se na ní objevila i výrazná tmavovlasá Slovenka. Jmenovala se Ivana Christová a během jednotlivých disciplín stoupaly její akcie u diváků i u poroty výš a výš. Tak to šlo až do finále, v němž stála vedle krásné Ivany poslední krásná blondýna…
Porota se nemohla dopočítat výsledku, a Pepa Dvořák začal ze zoufalství hovořit velmi důrazně a pomalu, čímž vystupňoval napětí u diváků i mezi dívkami k nevydržení.
A když konečně padl verdikt poroty a korunka Miss přistála na hlavě Ivany Christové, stalo se něco, co nikdo nečekal. Diváci po tom napětí, které povolilo, sice začali tleskat, ale taky pískat. Nastalo pár vteřin podivných rozpaků.
A v tom se rozjela hudba a na pódium vyrazil svižným krokem Karel Gott. Nasadil přesvědčivý úsměv, vzal Ivanu za ruku, začal zpívat: “Svět má ty chvíle rád, když začne slunce hřát….”, a vyrazil s ní rovnou z pódia mezi pískající diváky.
Vedl si ji hrdě, ona se rozzářila, diváci ji viděli zblízka, vše se v dobré obrátilo. Karel zpíval, prošel s ní dlouhou uličkou mezi lidmi tam a zpátky, a zpátky na pódium ji už přivedl jako opravdovou královnu toho večera.
No jo no, krása je krása, ale kouzlo osobnosti je kouzlo osobnosti…
Magdalena Dietlová