Byli pozváni hudebníci (taky senioři) s repertoárem našich mladých let. Sice den začal poněkud deštivě, ale nakonec se vyklubalo sluníčkové odpoledne, a tak se zaplnila i horní paluba. Jako pozornost jsme dostali dortík a jeden jakýkoliv nápoj, co si kdo vybral. Takže náš stůl (dámy) dortík a kafíčko, akorát pan soused pivko, protože, jak víte, nejlepší je sladké zapít hořkým. Skvělá kombinace, vyzkoušejte :-) . Pak už jsme si zaplatili sami, co jsme vypili. Společnost byla příjemná, zpěvák chodil mezi stolky a zpíval „Dajánu“ a ostatní skladby šedesátek. Někdo si zakřepčil, případně se připojil ke zpěvu. Jenže ne vždy si pamatovali slova, a tak to byly takové ostrůvky zpěvu. Nakonec, když zpěvák přizpíval k našemu stolku a skončil, zapojila jsem se do zpěvu já, a tak jsme začali „ta slepička kropenatá…“ a na pokyn „a všichni!“ se rozezpívala celá loď. Lidovky, ty si pamatuje každý a nebylo potřeba, aby nás doprovázel jakýkoliv nástroj. Zkrátka pěli jsme a tak by to mělo být, což mi připomnělo zážitek z mladších let.
Pracovala jsem jako mzdová účetní na statku na Tachovsku (bylo mi kolem třicítky). Obvykle za nějaký čas jsme byly vyslány na školení. Bylo nás všech kolem dvanácti ze všech hospodářství. Tentokrát bylo školení v Mariánských Lázních. Dopoledne jsme se školily no a večer jsme se vydaly do šumu lázeňského města (mladý holky bez dětí a manželů). Vrchní nám srazil stoly a usadil nás pohromadě. Tancovat jsme chodily buď samy, nebo jsme některé padly do oka místním seladonům. A tak s mírou vypitého vína a rozjařenosti společnosti jsme v přestávkách hudby započaly pět známé lidovky, k čemuž se přidali i ostatní. A protože lázenští hosté jsou z různých koutů republiky, bylo to fantastické. Když se po přestávce vrátila hudba na jeviště a chtěla začít hrát, museli nasadit píseň, kterou jsme zrovna pěli, a pak teprve se rozjet s vlastním repertoárem.
Jak víte, velké množství Čechů jsou naturalizovaní Moravané, což byl i náš případ (většina mzdovek byly přivdané Moravačky), a zpěv je pro nás vyjádřením dobré nálady. A tu se snažím uchovávat do dnešních dnů a přeju ji i všem lidem dobré vůle …
