Dušičkový čas - je tu nenadále zas.
V přírodě vše vadne, tlí, stromy jsou už bez listí.
Jak krátké jsou mlhavé dny plné deště.
Po dnech sklizně vše ukládá se k spánku,
marně voláme - chceme teplo ještě.
Život je jedinečný dar, i když závěrem je zmar.
Ale proč zmar, proč smutek, snad vše je jiné,
snad tajemství se dozvíme, až chviličku se prospíme.
Rozjímání, zklidnění, vzpomínání. Vzpomínání na naše milé, na přátele naše.
Však setkáme se zase, v pokračujícím čase.
Snění o tom, co jsme dosud prožili, o tom, co nás opět čeká,
občas nás to neznámo leká.
Není důvod bát se, není důvod kát se,
prožijme si život zdejší, teď a tady,
má - a to mi věřte - své velké klady.
Jako pravidelné střídání čtyř ročních období, tak probíhat by život měl, toť naše vnímání.
Dětství, mládí, stáří. Kdeže čtvrté údobí je k mání?
To tajemstvím je zahaleno, pouze naděje a přání.