Pantáta, již letitý, probouzí se s úlekem, co zameškal, v sedm hodin ráno. A vskutku! Paňmámu nevidí na loži, ni v kuchyni či světnici, ba ani v hygienickém příslušenství bytu. A jéje! To zas bude řečí!
Tedy rychle vydrhnout zuby. Ač je jich nemnoho, v hubě ještě drží, netřeba hledati hrnek s nimi. Opláchnout ksicht, hřebenu není potřebí, vlasy se již toulají světem, když předčasně dospěly. Zhltnout několik patáků, prospívajících nemocnému srdci a škodících zdravým játrům, ledvinám či žaludku. Čaj si nevaří, zapije jedy vodou. Noční oděv vymění za krátké letní kalhoty a staré tílko, na němž se již drahnou dobu skví nápis Pardubický maraton 1994. Ja, to byly časy plné sil, pantáto!
A honem chvátá z patra do přízemí, a tu vidí, jak pilnou má paňmámu. Miska sklizených jahod, půl vědra okurek a hospodyně v zahradě. Obírá rybíz. Pantáta se noří do záhonu hrášku, trhá zelenou hrachovinu a nosí náruče rostlin na dvůr, k dalšímu zpracování. Řečí kupodivu nebylo.
Ještě je třeba naložit objevené slimáky do soli k likvidaci, a na paprikách nalezená mšice musí být ihned otrávena. To je ale otravný dědek, myslí si asi oni živočichové. Pantáta ošetřil postřikem i sousední "dóbky," tedy chryzantémy. Ať má hospodyně radost a hospodář zásluhy o kvítí hřbitovní, jež i on bude časem obdivovat zespodu.
Velitelka domácnosti už na dvoře pere rybíz a drhne červené korálky do mísy. Chce udělat zmrzlinu. Hospodář ji varuje, že ji nedosladí, a jak se ukazuje, má pravdu. Myslí, že ji vnuci neocení. Jahodová zmizí okamžitě, broskvová přijde vhod, když ta první již zmizela, a kyselá rybízová? Ta asi zbude na babičku s dědečkem!
Ten si sedá k hrášku a zelené kuličky se jen jen sypou do mísy. Zvoní telefon! To sousedé odnaproti zvou na ranní kávu. Paňmáma přikryje rybíz a spěchá přes cestu. Ale pantáta kávu nerad, zůstává tedy u hrášku. Za hodinku má hotovo a paňmáma se zrovna vrací od snídaně. Nachystá střevíčky k opravě, dědečku napumpuj kolo a jeď do města k ševcovi! Děd, s botami a radostí, jede. Staví se ještě v záložně a pro noviny a kdovíkde se ještě potoulal, až je konečně zase doma. Než se stačí převléknout ze sportovního oděvu do pracovního, je tu i kuchařka s obědem. Vařit nemusela. Dnes mají oběd firemní, v kastrůlku. A tak pokračuje s rybízem, zatímco hospodář uklidí hrachovinu do pytle a jede s ní na skládku bioodpadu.
Po obědě pantáta hodinku spí, aby byl čerstvý v noční službě, pilná paňmáma zatím uvaří nálev na okurky. Ty přijdou na řadu zítra. Dnes ještě stihnou výlet k vodě. Však to není moc daleko na "Jadran." Tak se přezdívá obrovské díře v zemi, kde se těžil písek na stavbu dálnice z Olomouce do Hranic. Leží mezi řekou Bečvou a potokem Strhancem. Teď je plná vody. Překvapuje však řídká návštěva! Když sejdou ke břehu, vidí, proč je tak řídká. Voda je zelená, zeleňoučká, jak ten ranní hrášek! Až to odrazuje od koupání. Paňmámu navíc straší i značná hloubka, avšak pantáta nedbá na to, ani na ono a noří se do teplé tekutiny. Přeplave Jadran na délku tam i zpět a potom si to ještě dvakrát zopakuje. I ty zbytky někdejší kondice na to přece jen stačí. Ale voda je opravdu příšerně špinavá, na dece mravenci, v okolí neuklizené kelímky i lahve. Zdá se, že dnešní návštěva zde je nadlouho poslední!
Po návratu domů uklidit auto, povečeřet, vyměnit bicykl, na tom pracovním je prázdná duše. Je nutno jet do práce na kole sportovním. Bude to rychlejší? Snad z něj zase nespadne, jako už několikrát! A tak pantáta míří v pěkném podvečeru do zaměstnání, zatímco paňmámu čeká ještě zalévání. A protože dnes není v televizi Ordinace, zbude i čas na besedu se sousedy, na lavičce před chalupou.
Tak si tady pěkně, obyčejně žijí, a půjdete-li okolo, jistě je potkáte!
