K stáru chceme minimalizovat svůj domov. Přitom bez mnoha věcí nemůžeme být. Co s tím?

Při "zmenšování" svého domova se nejprve zbavíme odpadu, který se nám nahromadil v našich obydlích mnohdy za řadu let. To zahrnuje ty položky, na kterých nám opravdu už nezáleží, někdy dokonce ani dříve nezáleželo. Zkrátka tu byly. Vyřazujeme staré krabice plné věcí, které jsme už roky nepoužívali. Vyhodíme i kartony knih, naskládaných v suterénu. To je ta snadná část.

Pak vyloučíme další věci, protože jsme rozhodnuti si zjednodušit okolí a něco vyřadit. To už dá víc přemýšlení a plánování a je to obtížnější. Ale zvítězí rozum a úsudek, kolikrát jsme tu kterou věc v posledních letech použili. Co se týče oblečení, má prý se žena zbavit toho, co si za poslední 3 roky nevzala ani jednou na sebe, a ne naopak uvažovat, že jednou to třeba zase přijde do módy.

A pak ovšem eliminujeme ty věci, které byly kdysi součástí našeho života. Věci, které měly historii a příběh a pro nás něco znamenaly, rodinné předměty, dárky. Věci, kterých bychom se ve skutečnosti nikdy nechtěli zbavit, ale jsme k tomu nuceni, protože už na ně nemáme místo. To je ta nejnáročnější část. Například jídelní servis po předcích, který nám připomíná dávné dětství a rodinné oslavy a svátky, dobu, kdy byli naživu rodiče a přicházeli i další příbuzní.

Ano, je těžké takové věci opustit, a to kvůli silné emoční vazbě na to, co symbolizují. Mnohým z nás je zatěžko oddělit se totiž od minulosti. Zbavit se věcí, které v nás vyvolávají vzpomínky, často znamená přehodnotit svůj současný život. Zkusme se zamyslet a pochopit základní důvod našeho připoutání k té které věci. Co to znamená, že je pro nás tak důležitá? Jídelní servis, je to symbol lásky, bezpečí, soudržné rodiny? Nejsou snad tyto potřeby naplňovány v našem životě i v současnosti, i když jiným způsobem, s jinými lidmi, v jiném prostředí? Pokuď ano, buďme za to vděčni. A pokud ne, zeptejme se sami sebe, zda tuto potřebu si nejde splnit jiným způsobem, než jen uchováváním dávných věcných předmětů. Abychom si obecně pamatovali minulost, na to nepotřebujeme žádný hmotný předmět. Zkušenosti a vzpomínky zůstávají v nás i tak a budou i nadále.

Pokud se dokážete oprostit od věcné minulosti, můžete zažít svým způsobem i osvobozující pocit. Své "vzpomínky" můžete darovat někomu potřebnému a navíc ušetříte své potomky nutnosti likvidovat po vás jednou, až odejdete, spoustu pro ně zbytečných věcí, s nimiž si třeba nebudou vědět rady.