Za tu dobu dospěly moje děti, moji tři synové. Přišla vnoučata, odešli navěky někteří nejbližší v mém životě. I v mém pracovním i osobním životě se mnoho změnilo. Po založení Občanského fóra v naší obci jsem byla zvolena starostkou a byla jsem jí dlouhých 20 let. Práce mě zcela pohltila. Byly to tak nádherné změny, najednou jsme směli samostatně rozhodovat, jak budeme žít, jak zvelebime obec a podobně. Postupem času narůstala a narůstá státní hydra, která ztěžuje život nejen podnikatelům, četnými nepochopitelnými nařízeními.
Odešla jsem do důchodu, založili jsme Klub seniorů, jehož přínos vidím zejména v tom, že se lidé scházejí, nesedí jen doma a navazují přátelství. Což je důležité zejména pro lidi osamělé. Jako seniorka si žiju s radostí a elánem. Mám ráda pohyb, neboť pohyb je život. Zahradničím s nadšením, jezdím i chodím po různých místech naší vlasti. Občas lituji naše mladé, kteří pro práci nemají často čas na své děti, ale od toho jsme tu my babičky a dědečkové, kteří pomohou, pokud to jde.
Mých 30 let uteklo jako voda. Čím jsem starší, tím více oceňuji vše, co se k lepšímu změnilo. Vidím, jak obce a města vystoupily ze své šedi, vidím, jak naše krásné historické památky jsou opravovány. Vidím naši krásnou přírodu, která si zaslouží, abychom ji chránili, neboť z ní čerpáme všichni.
Jistěže jsou nedostatky ve spoustě věcí, ve jménu demokracie se dějí věci, které by se dít neměly. Vše je nakonec v nás v lidech.
Život, který mi byl dán, je ten největší dar, který jsem obdržela. Mám dost let za sebou a občas si zpívám slovy J. Uhlíře: Ani k stáru, ani k stáru, nemám o životě ani páru. A tak žiju a doufám, že trocha páry mi ještě zbývá na dobrou životní jízdu i na její dojezd.
