Portál i60 obohacuje můj život od roku 2012. Přišla jsem k němu čirou náhodou, když jsem hledala informace týkající se aktivit pro seniory. Od těch dob jsem si portál moc oblíbila a je mým skoro denním společníkem. S ním si dám kávu, s ním se loučím v noci.
Uvažuji, jaký nejsilnější zážitek mě letos díky íčku potkal. Na menší srazy nejezdím, ať už proto, že mi to můj čas nedovolí, nebo obava se vydat sama vlakem či autobusem. Proto pro mě jsou nejsilnější zážitky velké srazy, které íčko jednou ročně pořádá díky obětavým organizátorům, kteří zajistí ubytování s jídlem. Letos se tohoto nelehkého úkolu ujala paní Jindra a vše zvládla na výbornou.Také nám připravila tipy na výlety v Jizerských horách. Většinou je to společně strávená doba od pátku do neděle.
Tak jsme byli ubytováni v horské chatě, v Martinském údolí, poznala jsme dvě výborné přítelkyně Aničku s Vlastou, s kterými jsem prožila moc hezké a veselé chvíle. Prostě holky z Moravy, jsou bodrá a společenská děvčata. Nikdy nezapomenu, jak mně po výšlapu mazala Anička unavené nohy slivovičkou a ono to fakt zabralo a ještě stačilo i na panáky, nebo jak říkáte vochtlíky.
Překrásná byla Jizera se svými obrovskými balvany, viděla jsem poprvé Mumlavský vodopád. Prohlédli jsme si Harrachov, který byl nabit turisty. Nemohu také zapomenout na divadelní představení našich íčkařek v podvečer příjezdu. Nemělo to chybu. Večerní procházky v okolí, pak dobrá večeře a posezení s přáteli. V sobotu by se sedělo třeba až do rána nedělního, jenže většinu čekal odjezd domů. V neděli v den odjezdu jsme ještě zajely s Aničkou, Vlastou na Jizerky. Turistů mraky, zeleň a kvetoucí louky, byla to nádhera. Však děvčatům z Moravy se to moc líbilo a ani se jim nechtělo odjet. Ale čas loučení přišel, loučily jsme se trochu se smutkem, ale zároveň s nadějí, že se příští rok zase setkáme. V roce 2020 bychom se měli sejít v Litoměřicích, v krásném městě Českého středohoří. Ještě Jiřka a já jsme na zpáteční cestě navštívily rozhlednu Štěpánku, daly pod ní v restauraci dobrý oběd, zmokly na kost a pak se vydaly autem domů.
Pro mě je zážitek vidět, jak celá tlupa s baťužky, s foťáky si to šine krajinou jako za mlada a srší dobrou náladou. A pak už se těšíme na vyprávění a na fotky z našich společných setkání z různých míst.
Kromě jednorázových akcí, a je jich skutečně mnoho, které pro nás redakce připravuje, je pro mě celoroční zážitek účastnit se dění na tomto portále. Ať jsou to soutěže, uveřejňování našich literárních či fotografických výtvorů, ať je to chat mezi námi, vždy mě toto vše obohatí. Jsme přece jen už lidé postaršího věku, každý máme nějaké zdravotní problémy a domnívám se, že taková společná podpora je silná deviza pro nás všechny. Silně mě zasáhl odchod pana Františka Mendlíka v letošním roce, jsme taková portálová rodina, kterou zasáhne nemoc či neštěstí druhého. Jsme přece všichni na jedné lodi.
Íčko je prostě nedílnou součástí mého každodenního bytí, velmi si vážím práce celé redakce v čele s Honzou Raškou. Myslím, že jim nelze ani nic vytknout, vždyť se tolik snaží vyjít nám vstříc, odstraňovat sebemenší nedostatky, jsou prostě úžasní.
Přeji Portálu I60 pevné zdraví, neutuchající energii, přeji všem, kteří tento Portál spoluvytvářejí, mnoho zdraví, lásky, pohody v nastávajícím roce 2020!