I v lednu je jak v máji,
když láska nezahálí,
sníme si sen věčný,
příběh nekonečný.
Na louce medové
hemží se broučkové,
a motýlí sbírky
žárlí na kobylky.
Sluníčko se směje,
kašle na závěje,
a v ulicích líných
stěhují se stíny.
Když je láska slepá,
scéna velkolepá,
kalendářně veden,
ten první je leden.
U dvanácti měsíčků
zdržíme se chviličku,
a pak z máje zpátky
do zimní pohádky.