Pár střípků stříbrných,
barevné korále,
milostná písmenka
vyrytá ve skále.
A cesta ke dveřím,
ke dveřím ke štěstí,
otázka odvěká
na zpustlém náměstí.
Milostná vzplanutí
na tichém nábřeží,
které se marně ptá,
komu tok náleží.
A řeka, plyne dál,
cesty své neřeší,
tak někdy mine i
ztráty a nálezy.
Já stále hledám klíč
od dveří ke štěstí,
a tak se ocitám
na mylném rozcestí.
Třpytivé korálky
a střípky slepené,
jsou jako polibky
jinými kradené.