Obyvatelé Vysokého Mýta si po 30 letech zopakují protesty proti "Rusákům“
FOTO: archiv Regionálního muzea a MÚ Vysoké Mýto

Obyvatelé Vysokého Mýta si po 30 letech zopakují protesty proti "Rusákům“

20. 1. 2020

Východočeské Vysoké Mýto, které proslulo výrobou autobusů a také jednou z nejznámějších karosářských firem Sodomka, se stalo jedním z měst, kde se po srpnu 1968 usídlila početná posádka okupačních sovětských vojáků. A zůstala tam v průměrném počtu asi šesti tisíc vojáků dlouhých dvaadvacet let.

Okupační vojska znervózňovala obyvatele města ještě týdny po sametové revoluci, kdy se stal v posledních dnech roku 1989 československým prezidentem Václav Havel. Ač všude už dávno utichly demonstrace proti režimu, ve Vysokém Mýtě začal vřít odpor právě proti sovětským vojákům. A tak se 23. ledna sešlo na tři tisíce obyvatel na hlavním náměstí Přemysla Otakara II a vyzbrojeni transparenty a v čele s dechovou hudbou prošli celým městem, aby pod okny bytů sovětských důstojníků jasně řekli, kdo je ve Vysokém Mýtě doma.

Přesně po třiceti letech si obyvatelé Vysokého Mýta „zopakují tento“ silný protest. Regionální muzeum ve spolupráci s pamětníky a s radnicí zve na „reprízu“ protestního pochodu, a to 23. ledna od 15 hodin. Historikové budou tuto rekonstrukci komentovat a účastníci si projdou trasu z náměstí Přemysla Otakara II. do sídliště Družba k tehdejším bytům sovětských vojáků. „Srdečně zveme všechny občany. Dobové oblečení a transparenty vítáme,“ zvou organizátoři.

Vzpomínkové akci bude v ten den předcházet v 10 hodin v zasedací síni radnice setkání pamětníků z dalších východočeských obcí postižených přítomností okupační armády. Po skončení průvodu mohou lidé v 16.30 hodin zhlédnout promítání dobových fotografií a dobového videozáznamu, který vznikl díky členům filmového klubu Triangl. V 17.30 hodin pak přední historik na problematiku okupační sovětské armády v ČSSR Prokop Tomek z Vojenského historického ústavu v Praze přiblíží odsun sovětských vojsk v roce 1990.

Vzpomínky na demonstraci: vojáci koukali, co se děje

Na památnou demonstraci za odchod sovětských vojsk z Vysokého Mýta vzpomíná i dnešní místostarosta a bývalý starosta města Martin Krejza, kterému v roce 1990 bylo sedmadvacet let.  

„Tehdy jsme šli na jejich komandaturu v centru a předávali jsme jim petici. Stáli tam jako stráž vojáci se samopaly a proti nim dav několika tisíc lidí. Člověk si říkal, co se jim asi honí v hlavě, mohou to vyhodnotit jinak, než bychom si přáli. Pak šlo prakticky celé město ukončit akci do Družby a míjeli jsme kasárna. Lidé provolávali hesla a odbojně zpívali do oken, z kterých koukali vojáci, co se děje.

Byla to situace, kdy by se mohlo stát, že z jedné nebo druhé strany bouchnou saze jako v devětašedesátém, kdy lidé z města po výhře v hokeji rozbili "rusákům" okna a nějací lidé to pak i odskákali. Ale nic se nestalo, bylo to tehdy opravdu všechno sametové. Auta na dnešním hlavním průtahu městem stála snad půl hodiny, než všichni účastníci přešli, když se tehdy vydali z náměstí k sovětským kasárnám,“ popisuje protest Martin Krejza.

Demonstrace ve Vysokém Mýtě měly takový ohlas, že město bylo zahrnuto do první vlny odchodu sovětských vojsk a 16. července 1990 opustil město poslední sovětský voják.

Zůstala po nich spoušť. Město mohlo vypnout celou jednu větev čističky

Martin Krejza poté zažil i asi půl roku trvající odchod několika tisíc sovětských vojáků z města. „Těžkou techniku nakládali na vlaky. Na jeden vagon naložili jeden nákladní automobil nebo obrněný transportér. Nebylo to jednoduché,“ vzpomíná a dodává, že když vojáci odešli, klesl provoz čistírny odpadních vod ve městě na polovinu. Celá jedna větev odpadní kanalizace se tehdy uzavřela, protože nebyla potřeba,“ dokresluje.

Pamatuje ale hlavně na to, že sovětští vojáci po sobě zanechali obrovské škody. „Spoustu míst znečistili ropnými látkami. To, že chvíli teče nafta na zem, nikoho tehdy moc netrápilo. Tam, kde měli Sověti v zemi zapuštěné obrovské nádrže bez jakkoliv ochrany, třeba u autodromu, tam se vsáklo nafty do země hodně. Desítky, možná stovky kubíků. Na nádraží toho bylo hodně, tam se přečerpávaly pohonné hmoty z cisteren do aut. Některé monitorovací studny tam jsou do dneška,“ popisuje Martin Krejza.

Dodává, že sovětská vojska po sobě nechala i velký administrativní nepořádek v podobě různých černých staveb. „Byly to podzemní stavby, stavby na povrchu a desítky různých přílepků k původním vojenským objektům,“ vzpomíná místostarosta Martin Krejza.

Lidem vadily výpadky elektřiny, plivance, devastace

Sovětská vojska ve Vysokém Mýtě a městech s početnou sovětskou posádkou byla už v posledních měsících roku 1989 cílem kritiky obyvatel. „Spíš než politicko-morální stránky věci však lidem vadily spíše konkrétní problémy technického rázu, například kvalita pitné vody, výpadky dodávek elektrického proudu, devastace krajiny i silnic. Lidem vadil také hluk a téměř groteskní detaily jako plivance na chodnících v místech, kudy vojáci probíhali při ranních rozcvičkách,“ uvádí historik Zdeněk Horák z Regionálního muzea ve Vysokém Mýtě.

Lidé se ptali, proč město neřeší dosavadní stížnosti na nadměrný hluk, znečištění vzduchu množstvím vozidel, spad z komínů kasárenských kotelen, ničení zeleně a komunikací a také zábory lesní a zemědělské půdy. „A také, proč město přiděluje městské byty sovětským příslušníkům, kdo rozhoduje o udělování čestného občanství a dokonce žádali odpovědi, kdo a z jakých zdrojů platí náklady na vítání občánků v případě sovětských dětí,“ popisuje Zdeněk Horák.

Kromě demonstrace 23. ledna se ve Vysokém Mýtě uskutečnila 15. února i další manifestace v podobě lampionového průvodu, požadovala uvolnění prostor zabraných mimo kasárna v budově bývalého kasina a v domě na náměstí.

Odchod šokoval hlavně důstojníky, spadli na samé dno

Nakonec došlo mezi oběma státy k dohodě, že Sovětská vojska opustí Československo do konce června 1991. První etapa odsunu proběhla už v rozmezí února až června 1990. Zahájilo ji stěhování útvaru z Frenštátu pod Radhoštěm a v první vlně odešla také 48. Motostřelecká divize z Vysokého Mýta. „Odchod z Československa byl velkým šokem zvláště pro rodiny sovětských důstojníků. Odešly z hezkých bytů v příjemném městečku, jehož čelní představitelé je donedávna nekriticky adorovali. Během několika týdnů spadli z piedestalu na samotné dno, přišlo kvapné stěhování do nejistých poměrů leckdy improvizovaných ubytoven,“ popisuje Zdeněk Horák.

Kasárna ve Vysokém Mýtě se ocitla nějakou dobu téměř bez dozoru a rychle se stala terčem rabování místních obyvatel. Nakrátko se do města ještě vrátila československá armáda, později došlo k převodu objektů na město a Vysoké Mýto přestalo být po dlouhých staletích městem vojáků.

Oficíři a paničky a jejich pucflekové ve frontách

Místostarosta Martin Krejza líčí, že ve Vysokém Mýtě se v sedmdesátých a osmdesátých letech prostě nedalo sovětským vojákům vyhnout. „Když měli rozcvičky nebo běh, tak běhali po silnicích po sídlišti, kde bydleli běžní lidé. Ráno tam běhalo pět set vojáků v bagančatech, kalhotách a do půl těla svlečených za zpěvu nějakých podivných písní. Když měli výjezd těžké techniky, tak byly na silničkách na celém sídlišti obrňáky. Když jste se vraceli domů z víkendu, tak první, koho jste potkali v Mýtě na silnici, byli rusáci s jejich auty,“ líčí místostarosta.

Běžní vojáci ale nemohli třeba na vycházky do města, sovětští důstojníci ale tuto výhodu měli. „Navíc oficíři měli spoustu peněz a jejich paničky nedělaly samozřejmě nic. Která česká máma si to tehdy mohla za totáče dovolit. U sovětských důstojnických rodin to byl standard. A samozřejmě měli k ruce pucfleka, kdy bylo běžné vidět, jak jde rodinka a za ní vojáček táhne nákup. Taky se často takový pucflek postavil do fronty na banány, pomeranče nebo toaletní papír a než došla řada na Čechy, tak už to Rusi skoupili. Takže se do Mýta vrátily trochu manýry jako za Rakouska-Uherska, kdy to bylo město s císařskou vojenskou posádkou,“ usmívá se Martin Krejza.

V kině sovětských okupantů viděl slavný Formanův film

Sovětští důstojníci měli ve Vysokém Mýtě také své důstojnické kluby a kasina. „V jednom z klubů bylo i kino a s ním mám spojený životní zážitek. Viděl jsem v něm někdy v roce 1981 Formanův Přelet nad kukaččím hnízdem. V anglickém znění s rusky čteným překladem. Tehdy ten film i Forman tady byl zakázaný. Dozvěděli jsme se, že ho tam dávají, tak nás tam sedělo asi deset nás mladých mezi asi stovkou sovětských důstojníků. Až jsme si říkali: to je v háji, odsud se už nedostaneme,“ směje se místostarosta.

historie okupace
Hodnocení:
(4.4 b. / 5 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

Fotogalerie

Zpět na homepage

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.

Aktuální soutěže
Kvíz i60 - 51. týden

Advent a vánoční zvyky v Česku i ve světě. To bude tématem vědomostního kvízu tohoto týdne.

AKTUÁLNÍ ANKETA