Slzy kanoucí po tvářích
a ruce složené v klíně,
svíčka, jež pokoj ozáří,
čas vlekoucí se tak líně.
Nikdo jí není nablízku,
myšlenky jen tak těkají,
adresy mizí z notýsku,
zavolá někdo dneska jí?
Ze stesku usne na chvíli,
z křesla pak zvedne se stěží;
co smutek dnes jí rozptýlí?
Všimne si, že venku sněží.
Utře čistý stůl v kuchyni,
pláč rozechvěje ramena,
jen sklenku dá si Martini;
pro koho něco znamená?