Říká se, že když přesadíš starý strom, přestane plodit a někdy i žít. Také se říká, že starého psa novým kouskům nenaučíš. Nejsem již z nejmladších a nedávno jsem se musela "přesadit" z místa, kde jsem žila téměř celý život.
Zpočátku jsem měla rozporuplné pocity, ale pak jsem se docela brzy zabydlela. Tedy, abych to upřesnila. Zvykla jsem si na novou lokalitu, ale na menší prostor - byt - si stále zvykám, resp. učím se v menším prostoru pohybovat...
Bydlela jsem totiž s dcerou a její rodinou s dvěmi odrostlými dětmi v docela prostorném bytě, ale protože majitel šponoval nájemné kam až to šlo, tak jsme se rozhodli přestěhovat, a to už rozděleně. Mladí do 3+1 a já do garsonky s k.k. a sprchovým koutem společným s WC, kde se dodnes "mlátím" do loktů o stěny sprcháče a do hlavy o poličku nad mini umyvadlem.
Mám také staršího pejska - fenku Lady - a ani zde moc pořekadlo o starém psovi neplatí. Pravda, první dva dny nechápala co děláme v tom "cizím" bytě s krabicema a jen tak pohozeným nábytkem a často chodila ke dveřím, že bychom už mohly zase jít domů.
Když jsem místnost během těch dvou dnů upravila tak, že i ona měla to své pohodlí, rychle si našla svoje místečka: v pelíšku, v posteli, v křesle... a velmi rychle se naučila žít v jiných podmínkách.
Změna je život a já změny měla vždycky docela ráda, jenže dnes jsem už trošku konzervativnější, ale přesto si myslím, že jsem "přesazení" z jednoho místa na jiné po pětašedesáti letech zvládla statečně.