Noc otevřela bránu vzpomínkám,
a sen, co zdál se k ránu, neplakal,
to pár fotek černobílých srdce oslovilo,
a to se poplašeně rozbušilo.
Kde lásko jsi, co tenkrát spojila jsi nás,
kdo dal nám dvěma společný to hlas,
a fotky černobílé jsou svědky tichými,
v dálce zas slyšíme hrát evergreeny.
Loudal se půlměsíc a třešně přitom zrály,
ty písničky jsme tenkrát všichni znali.
a hudba dozněla, je čas jít spát,
na milence v texaskách si můžem jen hrát,
Život je bílý dům s vyhlídkou do zahrady,
někdy je v minusech, pak vítězí klady,
i fotky černobílé poznamenal čas,
však jejich kouzlo zůstane už v nás.