Antonín Procházka: Herec nepotřebuje kritiku, herec potřebuje pochválit
FOTO: Momika Navrátilová

Antonín Procházka: Herec nepotřebuje kritiku, herec potřebuje pochválit

13. 2. 2020

Proslavil se jako režisér, scenárista, dabér i herec, ale v poslední době se nejvíc vryl do paměti jako Petr Kaštan z televizního seriálu Ulice. Hraje protivu, hypochondra a pedanta, který se dost neúspěšně snaží o přízeň žen. Výborně zahraná postava nám přijde částečně k smíchu, částečně k pláči.

O vás je známo, že jste velice pracovitý a tvůrčí. Na čem pracujete právě teď?
V pražském Divadle Palace zkoušíme v produkci Jiřího Turka hru 8 Euro na hodinu, francouzskou komedii plnou bizarních zvratů. Kousek tedy režíruju a bohužel i alternuju jednu postavu, což mě přivádí do schizofrenní situace. V minulosti jsem tuhle schízu absolvoval mnohokrát a říkal si, že už nikdy. No a už je tu zase.

Co ještě děláte?
Z plzeňského divadla jsem koncem roku odešel, tam jen dohrávám autorskou komedii Zácpa. Dále hraju v Hudebním divadle Karlín revui Jak se dělá muzikál, v Divadle Bez zábradlí Tři muži na špatné adrese a pod hlavičkou umělecké agentury Harlekýn komedii S tvojí dcerou ne. V rozhlase mám pravidelný pořad Otázky Tondy Procházky a občas Humoriádu a na Nově točím seriál Ulice.

Když vás tak poslouchám, vyplývá mi z toho, že musíte pracovat minimálně sedm dní v týdnu...
Není to tak hrozné. Zbývá mi pořád dost času na rodinu a na lelkování v kavárně.

Odpočíváte někdy?
Na odpočinek mi stačí dát si odpoledne dvacet a potom jsem opět čerstvý. Myslím si, že člověk se nejvíc unaví činností, která ho netěší. Mně ale baví v podstatě všechno, co teď dělám.

Kdy jste měl naposledy dovolenou? A jak dlouhou?
Protože máme dítko školou povinné, dovolenou si bereme o letních prázdninách. Většinou celé dva měsíce, takže si krásně odpočineme, někdy až moc, až to člověka unaví.

Předpokládám, že i v době divadelních prázdnin píšete nějakou hru...
Divadelní prázdniny máte, když jste ve stálém angažmá. To už nejsem. Zatím žádnou hru nepíšu, protože to po mně nikdo nechce. Já byl zvyklý vždycky psát pro plzeňskou činohru. Velké obsazení, bohatá výprava. Teď, když z Plzně zájem opadl, se musím naučit psát hry pro menší obsazení, protože takové jdou teď u soukromých produkcí na odbyt.

Kde pobýváte o dovolených nejčastěji?
Pravidelně jezdíme do Řecka, na Šumavu a občas na delší cestu přes oceán.

Máte nějaké oblíbené místo, kam se rád vracíte?
Mám rád moře. U suchozemce nic zvláštního. Poslední dobou jsme si oblíbili Šumavu. Sice trochu pozdě, když žiju v Plzni přes čtyřicet let, ale přece. Ještě mám rád New York a Kroměříž.

Hrajete, režírujete, píšete scénáře. Kdybyste si měl vybrat jen jedno, co by to bylo?
Mě baví to střídání. Jsem divadelník a jakákoliv profese v téhle branži je zajímavá a když se nedělá do úmoru, tak i zábavná.

Když se ohlédnete, co se vám hodně povedlo? Z čeho jste měl mimořádnou radost?
Největší radost máme s mou ženou z naší dcery Viktorky. Ta se nám, zdá se, hodně povedla.

Jaké životní období byste chtěl prožít znova? Ať už z pohledu profesionálního, nebo osobního?
Žádné. Jsem rád, že už to mám všechno za sebou. Bylo to hezké a bylo toho dost. Představa, že je mi dvacet a začínám dnes u divadla, je pro mě děsivá.

Napsal jste třináct her. Která byla první a kolik vám bylo?
Napsal jsem jich trochu víc, když vezmete i hudební věci, ale to je jedno. První byla komedie Klíče na neděli a bylo mi třicet čtyři let. Dost pozdě. Třeba Voskovec s Werichem v tomhle věku napsali svou poslední hru.

Máte nějakou hru, která vám přirostla nejvíc k srdci?
Mám rád hudební komedii Hledám děvče na boogie woogie nebo činohru Jednotka intenzivní lásky.

Píše se vám lehce, nebo se někdy trápíte?
Jak kdy. Když se trápím, tak toho nechám. Ono by to utrpení bylo na té komedii znát.

Kolik času přibližně uplyne od prvního nápadu až po napsání?
Nápad si zapíšu a třeba dva roky leží v šuplíku. Potom, když se do toho dám, tak jsem zpravidla za měsíc hotový.

Za jak dlouho se potom hra hraje v divadle?
V Plzeňském divadle vždycky na hru čekali, takže šla vlastně z psacího stolu rovnou do výroby.

Komu jako prvnímu dáváte číst scénář?
Celou dobu jsem spolupracoval s dramaturgyní Mášou Caltovou. I ona už v plzeňském divadle není, tak se to mé dramatické období v Plzni přirozeně uzavřelo.

Jak vám pomáhá manželka, rovněž herečka? Je přísná kritička?
Štěpánka vymyslela asi dva nebo tři názvy komedií. Což je taky důležité, jak se hra jmenuje.

Jak snášíte kritiku?
Herec nepotřebuje kritiku. Herec potřebuje pochválit.

Čím vám ostatní udělají vždycky radost?
Většinou dostávám v poslední době buď knížku, nebo láhev vína. Asi si říkají, že buď čtu, nebo chlastám. Dobrá knížka i dobrá flaška mě vždycky potěší.

A čím si uděláte radost sám sobě?
Já si dělám radost pořád. Tím, že si uvědomuju, že žiju, že mám vtipnou fajn ženu, půvabnou dceru, že jsem se dožil svobody. Že jsme všichni zdraví, že máme co jíst a že se umím zbavovat věcí. Člověk toho vlastně moc nepotřebuje. To je přece radost, tohle vědět.

herci rozhovor
Hodnocení:
(4.7 b. / 7 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

Fotogalerie

Zpět na homepage

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.