Slunce probudilo den
a vítr sviští ulící,
ještě doznívá v nás sen,
co vrací ůsměv do lící.
Tak trochu divný čas,
co láká nás už na jaro,
však zima pořád v nás,
snad nechce zůstat nastálo.
Už dnů zbývá jen pár,
letos o den delší je,
až březen bude král,
do žil nám jaro nalije.
Večer pak rozdá radosti,
pár květů do vázy,
potom s letitou věrností
rozkvete do krásy.
Podívej, padá sníh,
obalil vše jak cukrlátka,
z dáli je slyšet dětský smích,
s únorem loučí se zimní pohádka...