Premiér situaci kolem smrtící epidemie nákazy koronavirem nezvládá. A nechce to přiznat. Ani svým voličům, ani sobě. Neschopnost vyřešit to nejdůležitější - zajištění respirátorů pro lékaře, policisty, hasiče, prodavačky - zakrývá desítkami tiskových konferencí, na kterých svým voličům předvádí, co všechno zařídil, kde všude byl (kontroloval ve skladě potraviny ze svých firem), co vyjednal. Já, já, já, slyšíme ráno, přes den, i večer, zatímco na nebohé pacienty skáče koronavirus od lékařů, kteří nemají základní zdravotní vybavení.
Ano, opatření vlády jsou tvrdá a rozumná. Ale přichází vždy pět minut po dvanácté, tedy poté, co se sečtou další nové případy nakažení virem.
Že by mohla být situace vážná, jsme tušili od prosince, od ledna jsme doufali, že nebude až tak tragická, v únoru jsme věřiili, že na to nejhorší budeme připraveni, a teď v březnu vidíme, že jsme v bryndě.
Jak všude čteme a slyšíme, nejohroženější skupinou jsme my, senioři. Ale kromě toho, že máme sedět doma na zadku, jsme od vlády neslyšeli žádná konkrétní opatření, která by se týkala nejstarší populace. Co mají dělat ti, kteří nemají příbuzné, anebo bydlí daleko, ti, co nemají přístup k informacím, a hlavně ti nemohoucí, kteří si ani nezajdou do obchodu či lékárny?
Tak to za vládu řeší lidé sami - šijí si podomácku roušky, které je možná ani neochrání, vyrábějí si respirátory z pet lahví, míchají si dezinfekční prostředky. Jenom proto, že stát toto vybavení včas nezajistil. Ale před celým národem se Babiš nestydí tvrdit, že roušky už jsou na cestě a že je dokonce bude sám rozvážet. Sólo pana premiéra se může vymstít: teď musí lidé kašlat do rukávu, ve volbách mohou kašlat na něj.