Nastal čas namlouvání a ptačího štěbetání. Sluníčko nás budí chvíli po šesté hodině a já už nemohu v posteli vydržet. Miluji časná tichá rána, někdy jásavou oblohu a jindy zamlženou krajinu, kdy slunce vykukuje jako zpoza opony. Nastal čas ptačího namlouvání a odevšad se ozývají ptačí trylky, tóny, ale i celé písničky.
Dnes jsem pozorovala samičku kosa. Hopkala si po trávníku a v tom přiletěl ON. Krásný kosák, který se pokoušel plížit k vyhlídnuté vábničce. Byl doslova natažený nad pažitem, křidélka roztažená, krk protáhnutý. Ani jsem nedýchala, to by bylo, kdyby se mi podařilo zachytit jejich laškování. Samička Vàbnička hop, sameček Milovník skok. Kosák už byl docela blízko a já jsem byla napnutá jako guma u tepláků, když v tom se kosák nevěřícně narovnal a hupsnul na vyvýšený kámen. Samička byla fuč. Zřejmě se jí tento milovník nelíbil. Ach jo.
Pojďte se podívat na mé josefovské ráno.