Včera jaro bylo, sluníčko svítilo, a tak se nám ven chtělo moc. Vnímáte ty bláboly? Ale ony to bláboly nejsou vlastně vůbec. Něco se totiž porouchalo.
Sníh zůstává ležet a všechno kolem se stává bílé a čisté. Všechno ošklivé se přikrývá. Kdyby se tak tím sněhem také zlikvidoval ten odporný virus. Kdyby sněhu ale napadlo hodně, tak bychom si v něm mohli udělat iglú a schovat se v něm. Vlastně ani nevím, jestli je virus také u Eskymáků. Tam se mu možná nelíbí. Proč nikdo stále není schopen zjistit, kde se tomu viru líbí a proč nám škodí. Že bychom si to nějak zasloužili?
Jenže ti prevíti, kteří by si to zasloužili opravdu, určitě přežijí. Ale až přežijí, stejně se zahubí mezi sebou, protože se budou snažit jeden druhého přechytračit a zlikvidovat.
Dostávám se ale v této praštěné úvaze už moc daleko, ale ten blábol z hladu určitě není. Co jíst ještě mám, ale možná to dělá ta izolace od světa a já začínám blbnout. Až zblbnu úplně, potom mi už bude celý virus ukradený.
Že by to byl ten pravý lék?