Sedím na obrubníku před domem. Právě jsme přišli s pejskem z malé procházky. Sedím na obrubníku, který je ještě teplý od slunce, ale vítr fouká hodně studený. Na provázku mám svého pejska. Na puse mám náhubek, pejsek ne. Možná, že ten náhubek k něčemu je, kdybych se snad zbláznila a chtěla někoho pokousat. Není ale koho. Pejsek i já čekáme jako na smilování, až někdo projde okolo. Neprochází! Lidi totiž ubývají. Sedí doma, nebo na svých zahrádkách, kde je jim dovoleno dýchat bez náhubku.
Dýchám opatrně a trochu se dusím. Přemýšlím o svém životě a i o tom, proč se děje něco, na co my lidi vůbec nestačíme a nejsme připraveni. Je to záměr a nebo trest za to, jak už se dlouhou dobu chováme?
Chování nás lidí už bylo celkem neúnosné a to si musíme přiznat. Všichni se honili za penězi, záviděli si, chtěli mít víc než soused, zanedbávali své rodiny a hlavně svoje děti. Děti si začaly připadat jak kůl v plotě, a aby si nezájem rodičů vynahradily, hledaly si povyražení samy. Alkohol, drogy a násilí začaly mezi nimi vládnout. Hledaly pochopení v partách stejně zanedbávaných dětí a vlastně se dá říci, že volaly o pomoc, aby si jich konečně někdo všimnul. Nikoho to ale moc nezajímalo. No, co, zazobaný tatínek chování svého dítěte zamázne penězi, a když je dítě neplnoleté, tak se nedá ani moc trestat
Když ovšem z dětí vyrostou fracci větší, tak všichni žasnou a diví se, co přibývá krádeží, násilí a dokonce vražd.
Toto všechno se už rozmohlo tolik, že opravdu bylo nutné lidstvo zastavit a donutit k zamyšlení nad sebou. Všichni dostali náhubky, aby si byli méně nebezpeční, hospody se zavřely a začalo být méně opilců v ulicích, lidem bylo zakázáno se sdružovat, a tak i obchodníci s drogami to nemají tak lehké s prodejem a feťáků trochu ubylo. Lidi sedí ve svých domech, a tak zloději mají trochu pech.
Nikdo se nehoní za penězi, i kdyby chtěl. Mají totiž většinou svoje více i méně vydělávající živnosti uzavřené. Ten, kdo má sice peníze nahamouněné, vydrží déle, ale také šetřit přece jenom musí. Kdo nenahamounil, začíná sice přežívat těžko, ale začíná mít menší spotřebu a nároky.
Koronavirus nad námi létá a směje se. Ano, má moc, ale není to možná pro nás dobré? Dobré možná v tom, že lidé si začnou vážit jiných hodnot, nebudou devastovat svoji rodnou planetu a ona se možná nad námi smiluje.Buďme dobří k ní i sami k sobě.
PS. Někdo se na mne možná bude pro mé názory zlobit a říkat mi, že on se chová vzorně, a tak si virus nezaslouží. Ale myslím, že kdyby nás postihla třetí světová válka, ke které se to začalo schylovat, bylo by to pro nás horší. Možná, že toto je jenom varování.