Mladí otcové mě fascinují. Nevím, jestli je to tím, že jedou s taxikářkou, nebo se chlubí každému, ale většinou mají nejkrásnější holčičky
a nejšikovnější kluky. Tenhle tatínek byl trochu jiný.
Na Václavském náměstí jsem "naložila" dva mladé muže, trochu v náladě a jeden hned oznamuje: "S vámi už jsem jel, je to asi čtyři roky, jak se máte?" Nejdříve pochybuji, že by si mě mohl pamatovat (jsem trochu starší ročník), ale po chvilce dohadování si i já vzpomenu.
"Tehdy jste se chlubil asi ročním synem, jakpak je teď velký?" ptám se.
"Tomu je pět let a to se ještě mohu pochlubit dvouletou dcerou. Ale musím vám něco říct - jsem idiot. Víte, vždycky jsem si myslel, že se starám o rodinu, když dám manželce výplatu, ale teď jsem poznal, že všechno je jinak. V mých očích má teď moje žena svatozář. Předevčírem jsem ji odvezl do nemocnice se žlučníkem a dva dny se starám o domácnost a vychovávám děti. Včera, než jsem oloupal brambory, kluk holce rozbil nos, protože se prali o autíčko, a dnes ráno jsem v koupelně věšel prádlo a malé se podařilo v kuchyni stáhnout ze stolu ubrus se dvěma hrnky mléka a sklenicí medu. Už jsem si v zoufalství pozval na výpomoc kamaráda, protože to vůbec nezvládám. Naštěstí dnes odpoledne přijela babička a ujala se nás. Dokonce nás poslala na pivo, ať se jí tam nepleteme. To si nedovedete představit, jak já se těším zítra do práce."
To už jsme dojeli do Libně a pánové vystoupili.
